2- přiznání

50 0 0
                                    

Ubítali dny a já se víc a víc bavila s Dracem. Stali jsme se dobrými kamarády ale já z každýho dne jsem ho milovala víc a víc.
Jednoho dne jsme byli na astromický věži. "Herm.. musím ti něco říct..." Právě jsem se mu chtěla přiznat ale on začal mluvit. "Jasně povídej" usmála jsem se na něj. "Poslední dobou jsme se hodně zkamarádili a chci ti něco říct... Zamiloval jsem se..."
Bum a moje druhé zlomené srdce, on se zamiloval, chtělo se mi brečet. Musela jsem se držet i když už mi pomalu ztykali slzy po tváři, "s..skvělí kdo to je?" Těžce se mi mluvilo a Draco si toho všimnul "Herm co se děje co máš s hlasem?" Otočil se a viděl mě ubrečenou "Panebože Herm co se stalo?" Přiběhl ke mně a obejmul mě. Přitiskla jsem se k jeho hrudi a začala jsem ještě víc brečet. "Herm co se děje, můžeš mi říct cokoliv" "Draco já..já nevím...jak to říct". Odsunul mě dal mi svoje ruce na ramena a řekl "Herm ať je to cokoliv, věř mi že já si tě vyslechnu" vydechla jsem "miluju tě" řekla jsem to tiše bála jsem se co řekne.
"Herm..." "Já vím že mě nemiluješ, chápu tě.." začali mi téct zase slzy."Ne Hermiono naopak, chtěl jsem ti to říct ale nevěděl jsem jak" usmál se na mě. Byla jsem v šoku ale byla jsem šťastná, usmála jsem se na něj a obejmula ho. Obejmul mě taky a dal mi pusu na vlasy.
Byla jsem nejšťastnější člověk. Teď jsem jeho holka a on můj kluk.

Proč jsi mi to udělal?!/DramioneKde žijí příběhy. Začni objevovat