Proč jsi mi to udělal?!/Dramione

13- dopis pravdy

Už je 5let jak jsou spolu. Už měli malou dcerušku Rosu.
Už si říkáte že by to mohlo skončit takhle krásně ale ne...
Vrátila jsem se dřív domů než Adrian a Rosa byla s nim. Přišla jsem ke dveřím a vidím kousek jakého papíru pod kobercem. Vytáhnu ho a vemu to domů. Vidím podpis "Tvůj Draco"
Po asi tak 7letech si na mě vzpomněl, usmívala jsem se a rozhodla jsem si to přečíst. Hned mi zmizel úsměv.
"V dopise"
"Milá Hermiono, jestli to čteš, tak jsi šikovná.
Tolik určitě prošlo let od toho dne když jsem "odjel". Musíš něco vědět... Před tolika lety jsem nijak nebyl schopen ti to říct do očí, to co jsem se rozhodl tobě napsat. Odešel jsem bez toho abych ti řekl pravdu, řekl jsem že miluju jinou taková blbost... Já jsem ti napsal tenhle dopis v ten den kdy jsem odešel a poprosil jsem aby ti ho dali někdy kdy už na mě zapomeneš a budeš šťastná. Já jsem ti selhal, prostě takhle to rozhodl za mě můj osud. A víš jak je hrozný sedět v bytě a slyšet tvoje tiché vzlykaní za dveřmi, věř mi že jsem taky teď brečím a brečel v noci. A jde o to doktoři řekli že mám mozkový nádor, zbyly mi pár dnů, já to myslím vážně, nikam jsem neodjížděl, nemiloval jinou, jak bych mohl přestat milovat tebe mojí rodnou... Jak bych mohl zapomenout tvůj úsměv, tvoje obětí, promiň že jsem na tobě nezkusil svatební šaty, doufám, že to udělá někdo jiný. Všechno bylo skvělí, jen my jsme měli smůlu. Já ti přeju štěstí, já bych nemohl umírat na tvých očích a žila by jsi v minulosti. Promiň že jsem ti selhal, tak to bylo lepší, pro tebe mojí bývalou polovičku. Hlavně si pamatuj já tě upřímně miloval, i miluju i teď na posledním vzdechu.
Tvůj Draco...♡"
Dočetla jsem to celá v slzách. I hned vzala jsem dopis a šla jsem k autu. Jela jsem k Narcisse. Dojela jsem k ní a šla jsem zaťukat. Otevřela "Věděli jste to?" Rozbrečeně jsem jí to řekla. "Bohužel..." "Kde je p.. pohřeben...?" Vyšla a jeli jsme někam. Dojeli jsme na a šli jsme, vedla mě k hrobu Draca... Už jsme došli a ona mě nechala samotnou..
"Draco... promiň... Je mi to moc líto.. měl jsi mi to říct, byla bych s tebou... Moc mi chybíš a já tě moc miluju... I když nám to nevyšlo tak si tě budu pořád pamatovat.. Mám krásnou dceru Rosu... A jsem zase těhotná, bude to kluk... Určitě ho pojmenuji po tobě..." Brečela jsem strašně moc... Seděla jsem u toho hrobu a nemohla jsem přestat brečet. Byla jsem tam hodinu. Když jsem se uklidnila, tak jsem šla za Narcissou a jeli jsme domů.
Odvezla jsem Narcissu domů a jela jsem k sobě.
Přijela jsem a Adrian a Rosa už byli doma. Přišla jsem rozbrečená domů a potkal mě Adrian "Co se stalo?" Všechno jsem mu řekla a on mě uklidnil. Věděl o tom ale nemohl mi to říct.