Proč jsi mi to udělal?!/Dramione

1- Cesta do Bradavic

Poslední školní rok... Už jsem byla na nástupišti 9 a 3/4 a zase si čtu knihu a najednou do mě někdo vrazí...Malfoy, nechtěla jsem poslouchat jeho kecy tak jsem jenom řekla "promiň", on se jenom ušklíbl a šel dál.
Docela se změnil, je vyšší a hezčí, panebože o čem to zase myslím je to Malfoy, princ zmiozelu.
Už jsem byla ve vlaku a hledala jsem svoje kamarády, Harryho, Rona a Ginny. Konečně jsem je našla a zašla jsem do kupé a řekla "Ahoj kluci a Ginny" "Čauky Herm" řekla Ginny a obejmula mě. S Harrym jsem se taky obejmula a s Ronem jenom pozdravila, po našem rozchodu pořád byl na mě naštvaný. Ale já za to nemohla že on mě podvedl s jinou.
Po cestě jsme si všichni bavili a smáli.

U Draca
Zase Bradavice ale konečně poslední rok a vypadnu od suď. Štvou mě už tu všichni, hlavně ta Pansy pořád jen dolejzá za mnou. A ta šmejdka Grengrová se dost změnila začala být víc sympatická než byla ale pořád je to mudlovská šmejdka.

Konečně jsme dorazili do Bradavic, byl už večer, takže jsme šli na večeři a pak na pokoje. Ale já jsem chtěla zajít do knihovny, vzít si pár knih na dnešní večer a na zítřek. Šla jsem v pohodě do knihovny ale slyšela jsem kroky, dělala jsem jakoby že je neslyším. Konečně jsem dorazila do knihovny. Šla jsem až na konec knihovny a začala jsem vybírat knihy. "Co tu děláš?" Lekla jsem se a spadla mi kniha na hlavu. Ten člověk se uchechtl a hned jsem věděla že to je Malfoy. "Co tu děláš?" "Na to jsem se ptal já Grengrová". "Vybírám knihy, co jiného by se dalo dělat v knihovně Malfoyi" "No třeba si to s někým rozdát Grengrová" uchechtl se a opřel se o skříň s knihy ale to neměl dělat, spadla mi na hlavu kniha. Začala jsem se smát, ale Malfoyi to nepřišlo vtipný a koukla se naštvaným pohledem na mě a já ztichla. "Co ti přijde vtipného Grengrová?" Začal se blížit a já jsem se oddalovala, pokračovalo to než jsem stála u zdi, byl blízko mě a já cítila jeho dýchání a jeho vůni. "Ptám se ještě jednou Grengrová, co ti přijde vtipného?!"
Jeho rty byli tak blízko mích. Koukla jsem se mu do očí ale to jsem neměla dělat. Má tak krásný modro-šedý oči, jak dno oceánu nebo jak nebe s menšími mraky. "By jsi mě chtěla políbit co Grengrová?" To jsem se zčervenala "Co? Já? NE!"
Okey chci máš příliš lákavé rty...Co jsem to teď řekla ne ne že jsem se nezamilovala prosím! Komu lžu ona zamilovala jak se nezamiluješ do těhlech oči a prostě do Draca...
"Grengrová?" Vůbec nedávám poroz. "Hermiono!?"
On mi řekl jménem konečně po tolika letech si vzpomněl že mám jméno.
"Hermiono, slyšíš mě?" "ehm jasně". "Grengrová chtěl jsem se zeptat.." kývla jsem hlavou a on začal mluvit "Chci začít od znova, myslím kamarádství chci se změnit a být tvůj kamarád..." Říkal to nejistě "A chci se ti omluvit že jsem ti nadával... Přijmeš mojí omluvu?" Nečekala jsem že to řekne ale byla jsem ráda "Jasně klidně"usmála jsem se. On se usmál taky a odtáhl se ode mě.