Hello Prince

★6★

Tak, jelikož jsem měl hodně práce, tak jsem se za Elliz nedostal asi skoro čtyři dny. Je mi to docela i líto, ale prostě povinnosti jsou povinnosti. Všichni mi říkají princ, ikdyž jsem král. Ale tak zvyk je zvyk že. Dnes, je kontrola země. Jedeme po celé mé zemi. Zabere to docela dost času, najednou, když mi došlo, že budu muset jet i do vesničky, kde je Elliz, jsem začal být nervozní. Bojím se, že když jí dojde kdo jsem, že mě nebude chtít už vůbec. Přeci jen už přede mnou jednou utekla. Jo, to sice ještě nevěděla kdo jsem, ale teď, když mě zná takhle, a najednou by věděla, kdo jsem, by to bylo docela v blbé. Ale udělat jsem to prostě musel. 

 „ Jdeme veličenstvo?" Zeptal se Louis, vůdce mé družiny.

 „ Kolikrát jsem ti říkal, aby jsi mi normálně říkal Harry? Louisi"

 „ Promiň Harry, zvyk je prostě zvyk." Zasmál se.

 „ Dobře, ale už mi fakt říkej Harry, a už by jsme asi měli jít"

 „ Dobře"

✓

  „ Tak a už jen poslední vesnice, Harry"

 „ Já vím, Louisi" A to je problém, to je ta, kde je Elliz. Jenom tam tak projedeme, ale stejně. Zatraceně. Jeli jsme přes les, pak louku, a už jsme viděli před sebou vesnici. Louis jel jako první, pak já, a pak za mnou ještě další stráž. Vše se zdálo v pohodě, až na konec vesnice, kde byla Elliz. S dětmi si hrála venku, zřejmě si všichni hráli na babu. Pak ale Ryan ukázal směrem k nám, a Elliz se otočila. Ne ne ne, to ne. Jen tam stála, a čekala, až budeme blíž.

Byli jsme od ní asi deset metrů, když už mi viděla do tváře, tak jsem viděl zklamání v obličeji. Radši jsem odtrhl od ní obličej, a rozjel jsem se cvalem, rychle na zámek. Louis na mě volal, ale já jsem nezastavoval. Když jsem dojel na zámek, slezl jsem z Maxe, mého koně. Šel jsem rychle do svého pokoje, kde jsem se vším praštil o zem, je mi jedno, že to pak budou muset služky uklízet, je to přeci jejich práce. 

 „ Pane-" Vtrhl sem můj rádce, zase bude něco žvástat, nebo co?

 „ Coje?!" vyhrkl jsem docela dost podrážděně.

 „ Máte přeci ještě tu schůzi"

 „ Jo už jdu" řekl jsem, po schůzi, jsem mířil přímo k sobě do pokoje, na nějakou večeři jsem neměl ani pomyšlení. Teď jsem musel vymyslet, jak mi Elliz odpustí to, že jsem jí neřekl, že to jsem já. Že jsem jí nechal v tom, že jsem nějaký venkovský kluk. 

_____________________________________________________________

Ok, dneska to je trošku drsnější kapitola xd

Jak se máte?

Mám Vás ráda ❤

Treat People With Kindness

🦋🦋🦋