Otravná sova (Bokuaka)✔️

6. Kapitola

Čekal jsem na něj u schodů když jsem najednou slyšel jak křičí do mobilu. Šel jsem se na něj kouknou jestli je v pohodě. "V pohodě?" šel jsem k němu. Měl dlaně na obličeji a vypadal jako kdyby brečel. Jen mi na odpověď kývl hlavou a dal si dlaně z obličeje. Pití si dal do batohu. "Můžeme jít." řekl sklesle. Je sice většinou nezaujatý ale není smutný jako teď. Skusim mu zvednout náladu. Na hřiště má přijít i Kuroo a Kenma takže by mi mohli pomoct teda aspoň Kuroo. Šli jsme pomalu ven a on furt koukal do země. "Nebuď tak skleslý je hezky a navíc poznáš nové lidi." usmal jsem se.

"Nejsem skleslý tohle je můj obyčejný výraz." koukalbjsem do země. Potkat nové lidi je to poslední co bych chtěl. Dal mi ruku kolem krku a opřel se o mě. Neměl jsem energii na to ho odstrčit tak jsem ho nechal. "Poznáš mého nejlepšího kamaráda" usmíval se a pozoroval mě. Jen jsem zabručel. Když jsme došli na hřiště byli tam nějaký kluci. "No Bokuto já nevěděl že máš i jiné přátele než mě" řekl se smíchem.

" Jak vidíš tak mám." došli jsem k nim. "To mu někdo umřel nebo co že je tak smutný?" koukal na nás nechápavim pohledem. "To kdybych věděl tak ti to řeknu." Kuroo si prohlížel Akaashiho pohledama. "No to jste teda kamarádi když nevíš co mu je." Akaashi si šel sednou na lavičku ke Kenmovi. "Za prvé se známe den a za druhé on je většinou nezaujatý ale teď je smutný jen protože mu ráno někdo volal a očividně to nebyl jeho kamarád protože na něj docela vyjel." Kuroo si povzdechl a dal mi ruku kolem krku. "Tak to z něj musíš dostat to je jednoduchý." řekl jakoby s tím měl skušenosti. "Já bych rád ale z něho lezou slova jak z chlupatý deky takže pochybuju že by mi něco řekl." řekl jsem sklesle. "No já nevěřím svým uším. Hele nejsi ty mimozemšťan? Vrať mi mého Bokuta který se jen tak nevzdá a je plný života. Já nechci smutného Bokuta." usmál se. "Máš pravdu já se nevzdávám." taky jsem se usmál. "No vidíš jak to jde. A teď mě skus porazit." řekl sebevědomě. "Tssss... Jako by se stalo." zasmál jsem se.

Hráli jsem asi hodinu a já už neměl žádnou energii. Od toho hovoru jsem žádnou neměl. Zatímco Kuroo a Bokuto ty měli energie až dost. "Já už nemůžu." řekl jsem celý udýchaný. "Už teď? Co ti je." najednou se mi začalo všechno mlžit a já spadl na zem. "Akaashi!" dál už jsem nic neslyšel.

Pokračování příště >:D