Otravná sova (Bokuaka)✔️

2. Kapitola

Tady je další kapitola >:D.

"Fajn ale přestaň se mnou třast nebo mi bude špatně." hned jak jsem to dořekl přestal. Konečně. Povzdechl jsem si a koukl na něj. Koukal na mě celý nadčený div neposkakoval. "Dle toho jak jsi si pinkal o zeď hraješ volejbal a jsi nahrávač." usmíval se víc. To mě jako sledoval nebo co. Bože on je tak otravnej. Jen jsem radči kývl. "Jéj konečně mi může někdo nahrávat!" vyskočil šťastně do vzduchu. Tohle fakt nepřežiju. Vzal míč ze země a hodil mi ho. Chytl jsem ho a začal jsem si s ním točit na prstě. Když jsem to udělal úplně se mu rozzářili oči. Co je na tom tak zajímavé. Rozběhl se k síti a já šel pomalu za nim. "Tak nahrávej" pořád se jen usmíval. Povzdechl jsem si a vyhodil míč do vzduchu. Zpozoroval jsem kde je a nahrál mu. On rychle zasmečoval. "Hey hey hey!!! To byla úžasná nahrávka" otočil se čelem ke mě a byl snad ještě víc šťástnější. Takhle jsem mu nahrával víc jak hodinu.

"Notak co máš furt ten protáhlej výraz." rozešel jsem se k němu. On jen pokrčil rameny. Chytl jsem ho za tváře. "Notak aspoň se pousměj aspoň malinko." nasadil jsem trochu vážný výraz. "Až budu mít důvod tak se možná usměju." odvětil mi. Tím chce říct že tohle nebyl důvod k úsměvu?! To je hroznej mrzout tohle. "Ale notak nebuď mrzout." řekl jsem smutně. "Nejsem mrzout a poprosil bych osobní prostor." sundal si moje ruce z tváří a udělal krok odemě.

Proč je tak nehorázně otravnej a proč mi narušuje osobní prostor. Nemám rád když je někdo blízko u mě. Držím si radči odstup. "Ty jsi hroznej mrzout." tohle uslyším asi ještě hodněkrat. "A ty jsi hrozně otravnej." koukal jsem na něj a najednou změnil pohled. "Jo to jsem a proto tě donutim se usmát." usmál se. To pochybuju. "To se ti nepovede." nejraději bych šel domů ale on mě nenechá. "Fajn tak sázka beru." usmál se víc. "Já neřekl že je to sázka." šel jsem k lavičce. "Ale já jo!" běžel za mnou. Sedl jsem si na lavičku a on si sedl hned vedle mě. Trochu jsem se odsunul od něj. On asi fakt neví co je to osobní prostor a to mě na něm štve ještě víc. "Dáš mi číslo?" koukl na mě. Povzdechl jsem si. Když řeknu ne tak mi to bude stejně k ničemu. "Fajn." řekl jsem trochu otráveně. "Nebuď otrávenej když je hezky." vytáhl si mobil a já mu nadiktoval číslo. "Děkuji mrzoute." zasmal se. Koukl jsem na mobil. To už je jedna? No nene já jsem přežil. V duchu jsem si zatleskal. Najednou jsem uslyšel jak té otravné sově kručí v břiše a chvilku potom i mě. "Asi máme oba hlad." zasmal se. "Nejlepší čas na to jít si pro jídlo." zvedl jsem si a vzal jsem batoh. "Půjdu s tebou." zvedl se a taky si vzal batoh. "Ne to je do-" popadl mě za zápěstí a už mě někam táhl. Že já radči neřekl že jdu domů. Povzdechl jsem si a nechal se táhnout.

Pokračování příště :)