Otravná sova (Bokuaka)✔️

18. Kapitola

Tak nějak jsme stratili pojem o čase a zjistili jsem to až když se začalo stmívat. "To už je večer?" řekl překvapeně. "Asi jsem se do těch atrakcí moc zažrali." "Nejspíš tak co si zajít nakonec na ruské kolo?" řekl s úsměvem na tváři. "Jo jasně proč ne." řekl jsem a hned na to mě chytil za ruku a běžel se mnou k ruskému kolu. Přišel mi nějaký docela smutný. Nebylo to moc poznat ale já to poznal protože to byl přece jen můj jediný kamarád kterého mám. Možná by mi neuškodilo kdybych se usmál třeba bych mu tím zvedl náladu když byl na mě dnes tak hodný. Každou atrakci zaplatil a já platil jen jídlo které chtěl taky koupit on ale to jsem mu nemohl dovolit. Stoupli jsme si do fronty a čekali až na nás příjde řada. Celou dobu se tak hezky usmíval. Neměl jsem rád když byl smutný a on moc často nebyl za což jsem byl hrozně rád. Po chvilce jsme přišli na řadu. Bokuto opět zaplatil a pak jsme si zalezli do jedné dejme tomu kabinky. Sedl jsem si a Bokuto hned vedle mě. Po chvilce jsme se rozjeli a já se kochal výhledem. Najednou mi dal Bokuto pusu na tvář a u toho nás vyfotil. Začal jsem se červenat a tentokrát jsem se úsměvu neubránil.

Koukl jsem na fotku kterou jsem si hned dal na tapetu. Pak jsem se koukl na Akaashiho který se usmíval. Počkat on se usmívá?! Nenápadně jsem si ho vyfotil a obejmul ho. "Ten úsměv ti tak hrozně moc sluší." pochvalil jsem mu úsměv. Nic hezčího jsem snad v životě neviděl. "Tobě sluší ten tvůj." pochvalil mi úsměv a s úsměvem se na mě podíval. Koukl jsem mu do očí a začal se v nich strácet. Koukali jsem se vzájemně do očí než jsem spojili naše rty. Já jsem snad v ráji to není možný vážně si teď dáváme pusu? Nesnim náhodou?

Když se naše rty rozpojili začal jsem se červenat a proto jsem hlavu otočil směrem od něj. "Notak přede mnou se nemusíš stydět." řekl klidným hlasem. Otočil jsem hlavu zase zpátky a kouknul jsem na něj. Měl lehce narůžověle tváře a usmíval se. "No... Já vím známé se jen týden ale už teď vím že tě miluji a proto bych se chtěl zeptat jestli by jsi se mnou nechtěl chodit." řekl nervózně a drbal se na krku. Usmál jsem se a políbil ho. "Moc rád." řekl jsem šťastně a obejmul jsem ho. Objetí mi oplatil.

~The end?~

Tak co jak se vám líbil tento příběh? Skončilo to dobře co myslíte? Každopádně teď asi dodělám příběh The Silent Boy a pak začnu zase nějaký nový ještě uvidím. 😅