Před deseti lety
"Maminko," zašeptala krásná dívenka v černých šatech pod kolena. " proč, proč si nás tady nechala?" Pěstmi si protřela svá hnědá očka, která normálně září, ale dnes v nich jsou jen slzy a smutek. " Miluju tě." S těmito posledními slovy na tmavě hnědou dřevěnou rakev pohodila rudou růži a hrstku hlíny smíchanou s jehličím. Otočila se na odchod, když si za stromem všimla nějakého pohybu, více zaměřila pohled, ale šrum již neviděla. Zakroutila nad tím hlavou a odešla k autu, kde na ní čekala chůva s třemi muži v černých oblecích před ním.
"Slečno," kývl na ní jeden z mužů a otevřel ji dveře od černého vozidla, patřící jejímu otci. Dívka nesměle přikývnutí opětovala a vstoupila do auta.
" Ahoj Elish" smutně se pousmála na svou chůvu, přičemž přijmula její teplé objetí. "kde je táta?" Ptala se dívenka a zrak upřela z okna. Její mysl se na okamžik vypla, když opět uviděla pohyb kousek od auta. Více se natiskla na okénko, viděla tam nějakého kluka, ten, ale rychle zase zmizel za husté stromy pár metrů od hřbitova. "Můžeš mi to prosím ještě zopakovat?" Otočila se zpět na Elish s omluvným pohledem.
"Jistě," usmála se. "Váš otec měl nějaké důležité jednání a musel odjet zpět domů." Její hedvábný hlas se prolínal celým prostorem auta, ale dívce se její slova zabodávala do hrudi jako železné hřebíky. Nechápala, proč nemohl, aspoň dnes být se svou jedinou dcerou. Umřela jí maminka a on není schopný jí být oporou. U něj na prvním místě je práce, na druhém opět práce a na třetím jeho dcera, kterou sotva pozdraví na chodbě. Dřív spolu trávili více času, ale od té doby, co se rozjely jeho obchody a zakázky, je vše jinak. Celé dny je buď zavřený v kanceláři nebo někde na cestách. Zatímco mladá slečna tráví veškerý svůj čas cvičením sebeobrany, učením jazyků, dějin, zeměpisu a matematiky, kterou nesnáší. Předtím se jí aspoň věnovala její maminka, která s ní tu už bohužel není. Tak poslední týden plaká v náručí své mladé chůvy.
"Aha," zamumlala dívka a zrak sklopila ke svým propojeným rukám v klíně a svou mysl nechávala uhánět různými směry, především ke chlapci, kterého poslední dobou častokrát cítila kolem sebe. Ale dnes byt nejblíž. Tak moc chtěla vědět, kdo onen chlapec je. Chtěla vidět jeho obličej, znát jeho jméno a nahlédnout do jeho zvídavých očí. Ale nemohla. Pokaždé, než se na něj zaměřila, byl pryč. Chtěla za ním jít, sledovat ho, ale její postavení jí v tom zabraňovalo. Na každém kroku za sebou měla dva velké muže v černých oblecích a zbraní za opaskem. Přestože na ní otec neměl čas, dával své dceři velice důkladnou ochranu. Nesmí se jí nic stát. Jednou z ní bude velmi důležitá a vážená osoba, co po svém otci převezme dědictví, o které se bude muset starat a chránit ho vlastním tělem, tak jako její předci. Jen co dosáhne plnoletosti, nastoupí na jeho pozici.
Bude z ní vůdce spolku.
Takže koťátka,
Vítám vás na Mafia rose, o které jsem už psala na ig, snad si to ještě pamatujete. Doufám, že mi budete oporou, jako u ostatních knížek až do konce. ( Heh, dopsala jsem jen jednu) Řekla bych, že Mafia Rose bude dost odlišná od ostatních příběhů a těším se na spolupráci s vámi ️. (Ježíš, to zní jako na nějakým pohovoru. Těším se na vaší spolupráci) No. Jednoduše...ráda vás opět zasvětím do mé fantazie. A..těším se na naší spolupráciQueen-of-direction
ČTEŠ
mafia rose. |HS|
FanfictionTatínek mi vždy říkal, že mi nesmí nic stát. Nechápala jsem to. Myslela jsem si, že se o mě bojí, protože jsem jeho dcera, ale teď vím, že tomu tak nebylo. Byla jsem pro něj důležitá jen kvůli moci po mých předcích a jeho vlastnímu životu.