1. Cesta do minulosti

Kapitola 13 Skrýš

Sára

Lehla jsem si do postele. Sama, jak jinak. Začala jsem přemýšlet.
Koukala jsem do stropu a přemýšlela. Jak se odsud sakra dostanu? Najednou vrzly dveře.. Zvedla jsem se z postele a koukla kdo to je.
"Hihi vedle." Hihihi.. Sakra to už jsem slyšela.. Kate! Co tu zase dělá?. "Kate! VYPADNI!"

Péťa

Večer se kvapem blížil. Will mi řekl, že dnes se mnou lože sdílet nebude, že má dnes večer důležitou schůzku.
A tak se chystám na 'důležitou schůzku' i já. Mám v plánu nejít na večeři a schovat se v jeho pokoji. Měla mi pomoct má služka Anne. Nevěděla sice o co jde, ale stojí na 100% za mnou. Začala jsem být nervózní. Anne přišla.
"Beth? Můžeme jít."
"Jo, jsem připravená."
"Dobrá. Vymyslela jsem, že se schováte pod postel, vejdete se tam a zakryji vás dekou, aby jste nebyla vidět."
"Dobře."
"Vévoda právě sešel na večeři, cesta je volná. Jdeme!!" Rozběhly jsme se ke komnatě mého manžela. Venku nikdo nestál, tak jsme pokračovaly dovnitř. Okoukly jsme jeho pokoj. Nic zajímavého.
"Tak a teď šup pod postel." Zasmály jsme se. Zaslechly jsme hlasy.
"Sakra, co je?"
"Rychle lady! Už jdou!" Schovala jsem se pod postel a Anne na mě hodila deku.
"Perfektní!" V tu chvíli se otevřely dveře. Nepoznala jsem kdo přišel, ale musel to být Will s nějakým svým doprovodem.
"Co tu děláš?!" Řekl varovně.
"V pořádku vévodo, uklízela jsem a teď již odcházím."
"Dobrá. Jděte!" Anne odešla. Will s .. Prostě Will si sedl s kamarádem na křesla a začali řešit různé kraviny..

Zůstala jsem tu bez Anne. Musím si poradit sama. Proč jsem sem vlastně lezla?

Sára

K- "Chci aby jste opustila Richarda. Múžete si nechat svůj život, ale vaše jméno nikoliv."
S- "A proč bych to měla dělat?" Zasmála jsem se
K- "Protože o vás něco vím."
S- "Já o tobě taky něco vím, třeba to, že jsi příšerná dvorní dáma."
K- "Vím co děláte s panem Leithem." Vybalila na mě.
"S Leithem nic nedělám."
"Viděla jsem vás tehdy v noci."
Zavřela jsem dveře a ujistila jsem se, že nás nikdo neposlouchá.
S- "Co ode mě chceš?"
K- "Do zítra opustíte hrad, všichni si budou myslet, že jste zemřela. To už zařídím,
S- "Byla to jen jedna pusa, která nic neznamenala."
"Já ti nevěřím. A Richard taky nebude."
...

Teď už vím, co musím udělat. Péťu v tom samotnou nenechám, dokud nepřijdeme na to, jak se dostat domů, zato Kate tady nezůstane. Na tu holku jsem měla silnou alergii. Počkala jsem do noci, oblékla jsem si černé šaty, ve kterých jsem byla na pohřbu,abych nepůsobila moc nápadně a vyšla jsem z bez tak prázdného pokoje. Zaklepala jsem na Leithovo dveře. Přišel mi otevřít v noční košili.
L- "Děje se něco? Zívl.
S- "Kate se dozvěděla o tom co se stalo v tom altlánku a hodlá to všem říct." Vychrlila jsem na něj rychle.
L- "Ale vždyť to nic nebylo."
S- "Já vím.. Ale ona si něco domyslí." A já teď to riziko nemohu podstoupit." Začala jsem trochu panikařit.
L- "Ale co s tím mám dělat já Grace?."
S- "Potřebuji jen abys na pár týdnů odjel.."
L- "Mohl bych na nějakou dobu odjet za matkou do Paříže, ale moc by se mi to nehodilo, mám tu ještě nějakou práci.."
S- "Prosím." Zoufale jsem se ho snažila přesvědčit. Chvíli jsme mluvili o Kate a jejím plánu a nakonec se mnou souhlasil.
Oblékl se, naházel do tašky pár věcí a odešli jsme do stájí. Nasedl na koně.
L-"Mohla bys jet se mnou, tohle není život.."
S- "Já nemůžu." Jestli se chci někdy vrátit do 21.století nesmím odjet do ciziny. Navíc tady nenechám Péťu samotnou s Williamem.
L- "Jak myslíš."
L-"Smím ti dát radu do života?" Přikývla jsem.
L- "Nikdy nestřílej z luku."
S- "Moc vtipný."
To bylo naposledy co jsem ho viděla..Slyšela jsem, že ho cestou do Paříže přepadli lupiči kvůli prstenu a bohužel to nepřežil.

Péťa

Ležela jsem tedy pod postelí a poslouchala. Dlouhou dobu se nic nedělo. Začala jsem se nudit a špatně se mi dýchalo.. Mohla být tak jedna hodina ráno, pomalu jsem usínala když mě probudil Will.
"Steph? Jsi to ty?"
Zaslechla jsem dívčí smích.
"Čekáš snad někoho jiného, Williame?"
"Ne, to samozřejmě..."
Ani to nedořekl a zaslechla jsem mlaskání. Oni se snad líbaj?!
Vysoukala jsem se z postele, abych trošku viděla a samozřejmě, líbali se.. Spadli na postel. Ten hajzl, oni se spolu snad vyspí?
"Oh, jo Wille!"
Jasně.. Otočila jsem oči v sloup, můj manžel si tady užívá s nějakou krávou, bůhví jak dlouho.. Zavřela jsem oči a snažila se usnout.. Po pár minutách jsem zaslechla.
"Steph?"
St- "Ano?"
W- "Jak jsi ho vlastně zabila?"
St- "Myslím si, že bych ti to neměla říkat."
W- "Řekni, musím to vědět.."
St- "Najala jsem si travičku"
W- "To musela být hodně dobrá travička!"
St- "Byla.."
W- "Jak byla??"
St- "Zabila jsem jí, co kdyby jí něco omylem vypadlo z pusy? To by pro mě a pro tebe bylo naprosto nepřípustné..!"
W- "Aha.. No, asi máš pravdu."
St- "Mám a ty to víš, dobrou noc"
W- "Dobrou."
A najednou se to stalo. Kýchla jsem si..
William odpověděl.
"Na zdraví" ale Stephanie už naštěstí spala, takže se nestala žádná katastrofa s nalezením mé maličkosti.
"Uff" Zašeptala jsem po 10 minutách. Oba dva už spali, jak jsem usoudila podle jejich dechu. Myslím, že vím vše. Můj manžel je vrah svého otce a má milenku vražedkyni. Asi bych se měla nechat rozvést.. Ale nad tím můžu přemýšlet kdykoliv jindy..
Opatrně jsem se vysoukala z pod postele a šla jsem směrem ke dveřím. Najednou jsem zaslechla výkřik. Byla to Steph. "Wille,Wille, někdo tu je! SAKRA WILLE!"
"Co je??" Uvědomila jsem si, že strnule zírám na Stephanie, byla moc hezká i když se právě vzbudila a ječela na Williama. Pak jsem si to uvědomila a začala jsem utíkat pryč. Už jsem zaslechla jenom
"Williame, VSTÁVEJ, máme veliký problém!"