1. Cesta do minulosti

Kapitola 3 Leith

Pro Péťu, bez které by tento příběh nevznikl.

6.7.1486 Sára

Vzbudila jsem se plná naděje. Richard už snad něco vymyslí. Ano, Richard. Člověk, kterého ani trochu neznám a jeho jméno jsem se dozvěděla teprve včera a už mu svěřuji do uko svou budoucnost. Co to sakra dělám? Jenže on byl jediný, kdo se z neznámého důvodu staral o to, co se mnou bude. Nemůže mu na mě záležet když sotva ví, kdo jsem. Něco za to bude chtít. Lord Buckingham se vynořil ze dveří.
"Musíte jít se mnou" křikl na mě. jak já toho dědka nesnáším. Popadla jsem svou kabelku a odešla jsem s ním.
"Kam to jdeme?" zeptala jsem se. "Jedete do mého sídla v Yorku, nemohu riskovat, že překazíte synovi svatbu."
"Co když odmítnu?"
"Budete odvezena násilím" Došli jsme ke kočáru.
"Můj synovec se o vás postará. Nebojte, brzy budete převezena zpět. Nesmíte přeci zmeškat svou vlastní svatbu" Rozjeli jsme se. Co se mnou teď bude.

6.7.1486 Péťa

"Kde to sakra jsem?" Opravdu ale. Neměla jsem tušení kde jsem. Stála jsem před nějakým hradem a u brány do nitra stálo nejméně 50 lidí.
"Kupte si datle! Výborné datle!" Datle? Cože? Příšerně mi zakručelo v břiše. Peníze mám, tak proč si něco nekoupit. "Prosím vás, dejte mi pár" Paní za stánkem se na mě divně podívala, ale začala mi nabírat. "Poprosím 25 stříbrných" Kouknu se do peněženky.
"Já mám pouze tři libry, nevadí?" podala jsem jí zelenou bankovku. A začala jsem žvýkat datle. Byly dobré. Paní se na mě podívala a řekla :"Chci 25 stříbrných, ne nějaký 'lepry.'" Asi myslela moje libry, vrátila mi to.
"Paní, jsou to tři libry a to by mělo stačit!" Aha, asi nestačilo, protivná baba totiž začala řvát. "Pomóc, zlodějka! Okradla mě!!" "Moment madam, tady vám mávám před očima stovkou!" Pozdě. Přiběhli nějací lidé a chytli mě. Měli na sobě brnění. "Tyvole hej! To je nějaká televizní show, nebo co? Pusťte mě! Za nic nemůžu!" Nikdo mě neposlouchal. Hm, asi mě zavřou do vězení a zavolaj rodičům. Mamka to snad pochopí.
"Stát!" Zavelel někdo z davu.
"Pusťte ji!" Koukla jsem se kdo mě to zachraňuje. Nějaký starý pán (tak 50 let) směšně oblečený se zájmem v očích. Nakrátko mi připomněl slizouna, ale nebyl to on. Chlapi ve zbroji mě pustili a Slizounek jak jsem ho na rychlo pojmenovala mě zavolal k sobě. "Omluvte toto chování, lady. Tento dvůr ještě nezažil, aby ho svou návštěvou poctil takový anděl jako jste vy." Proboha, co? Takhle se dnes ještě mluví? "Prozraďte mi, lady, vaše jméno" "Ehm, Petra" Slizounek mi asi nerozuměl.
"Lady, promiňte, můžete mi to zopakovat?" A v tu chvíli mi to došlo. Nebyla jsem v roce 2015. Tohle nebyla současnost. Byla jsem jinde. Byla jsem v době. Kde neexistovaly libry, kde neexistovalo jméno Petra. Byla jsem v době, o které jsem tak dlouho se Sárou snila. Byla jsem v minulosti.
"Pane, jsem lady Bethany."

6.7.1486 Sára

V kočáru jsem usnula. Cesta byla dlouhá, ale já jsem ji celou prospala. Vzbudila jsem se až když jsme přijížděli. Přede mnou ležel opravdu nádherný palác s krásnými zahradami. Vystoupila jsem a před kočárem na mě čekal Buckinghamovo nesympatický, ale hezký synovec Leith. Nechal mě ubytovat. Alespoň jsem měla vlastní komnaty, ale nebyla jsem host. Byla jsem jejich vězeň. Oběd mi přinesl také on.
"Budu tu zavřená celou dobu?" Zavrčel a odešel. Měla bych mu říkat vzteklý Leith, protože ho naštve opravdu všechno. Podívala jsem se z okna. V kašně plavaly 2 labutě. Chybí mi domov. Chybí mi svoboda. Chybí mi domov, moje rodina. Někdo vešel do dveří. sluha.
"M..mm..mohu pro vás něco udělat?"
"Vlastně ano..mohl by jste mi nechat připravit lázeň." Alespoň sluhové mě poslouchají. A mám s sebou kabelku. Moje žiletky. Zázrak moderního světa. A můj telefon. Bohužel už plně vybitý. "Počkej" Zavolám na něj
"Nemáš nějaké zprávy ze dvora?" "Královna se připravuje na porod svého prvního dítěte."
"A dál?" Začal mi vyprávěr o veškerém dění za posledních pár dnů, ale mě zaujalo až když řekl: "Vévoda z Balley byl poslán spolu s vévodou z Calais do bitvy proti Francii." zarazila jsem se.
"Můžeš jít." hned jak za sebou zavřel dveře jsem se rozbrečela. Moje poslední naděje je pryč a já si budu muset vzít nějakého starého dědka.  Doufám, že je to jenom sen a já se probudím doma v teplé posteli, mamka mi uvaří čaj a bude všechno jako dřív. Prosím, ať je to jenom sen.