1. Cesta do minulosti

Kapitola 7 Vévodova nabídka

Doufám, že vás fotka nevyděsí. Tohle je vévoda Buckingham.

Sára

S Buckinghamem jsme prohledali snad každou část hradu.
"Lady tu není." Napadlo mě, že možná utekla před ním.
"Někde tu musí být." Dupnul si. "Třeba se jela projet." Uklidňovala jsem ho, ale sama jsem se o ní bála.
"Chci ji požádat o ruku."
"Co? Děláte si srandu ne?"
"Miluji lady Bethany a ona miluje mě." 'No jasně, vždycky jí přitahovaly staří slizcí dědci jako jsi ty. Pro její dobro doufám, že jí nikdy nenajdeš.'

Péťa

Utekla jsem ze zámečku a snažila se na nic nemyslet. Zrovna v tu chvíli začalo pršet.
"Bezvadný." Řekla jsem si. Nemám deštník, nemám mobil, nemám nic. Sir William si určitě teď užívá s tou svojí 'manželkou' začala jsem brečet.
"Co jsem to sakra udělala! Chudák Ondra!" Najednou jsem slyšela dusot kopyt. Rychle jsem skočila do křoví a čekala až družina přejede. Najednou slyším.
"Stát, najděte Beth!" Někdo se začal šíleně smát.
"Vždyť je támhle!" Sakra .. Našel mě! Hajzl.

Will mě vytáhl z křoví a zeptal se mě co to provádím.
"Utíkám, není to očividné?" Protočila jsem oči.
"Očividné? Nemáte důvod utíkat, lady."
"Sára měla pravdu, jsi debil!!" A začala jsem znovu utíkat. Bohužel jsem se nekoukla před sebe a narazila jsem do středověkého 'bodyguarda' "Doprdele." zaklela jsem. Má mě v hrsti.

Sára

Buckinghamovi jsem se nenápadně ztratila a odešla jsem hledat Péťu sama do zahrad. Naposled mi říkala, že si jde odpočinout.
"Lady musíte jít neprodleně se mnou. Něco strašného se stalo." Přiběhla služebná a já odešla za ní.
"Lord Eduard dostal v noci chřipku, vypadá to s ním zle." Vešla jsem do místnosti. Eduard ležel na posteli a Richard seděl vedle něho. Přišla jsem blíž a Richard mě objal. Položil si hlavu na mou hruď a já ho pevně držela. Potom musel odejít do vedlejšího pokoje pro obvaz.
"Jak se ti daří?" Zeptala jsem se Eduarda. Chytil mě za ruku.
"Špatně matko." Teď mi nevadilo ani to oslovení matko. Hladila jsem ho po čele.
"Všechno bude zase dobré." Uklidňovala jsem ho.
"Uvidím zase maminku až budu v nebi?" Rozbrečela jsem se.
"Ty neumřeš. Nesmíš mi umřít." Richard už se vracel.
"Eduarde?" Zeptala jsem se, jenže se mi nedostávalo odpovědi.
"Eduarde?" Teď se rozbrečel i Richard. Chytil jeho malé tělo do náruče.
"Můj chlapec."

Péťa

Nemohla jsem nic dělat, nešlo to. Seděla jsem za Willem na koni a držela se ho, abych náhodou nespadla, nepromluvil se mnou ani slovo. Hrozně jsem se nudila tak mě napadlo zkusit, co vydrží. Přitiskla jsme se k němu a začala ho hladit na břiše, naštěstí na sobě neměl zbroj, nejspíš se nestihl obléct. Zajížděla jsem níž a níž. Pak jsem ruce dala zase normálně. Jak jsem předpokládala. Willovi se postavil. Zčervenal a řekl:
"Co to sakra děláš?"
"Nic." broukla jsem. Musela jsem se potichu smát.
...
Za hodinu už jsme slézali z koně. "Jestli se něco stane s Eleanor, budeš litovat!" Řval na mě.
"Jak budu litovat? Já nevím kdo mě požádal o lože!" Byla bych pokračovala, ale z hradu vyšel starej Buckingham. Normálně se ke mě rozběhl a objal mě.
"Oh lady, lady, lady, kde jste byla? Chyběla jste nám! Mám pro vás důležitou otázku!"
"Ehm, jistě tak snad jindy, jdu se převléknout!" Vévoda přikývl a poslušně mě následoval. No co, Will má v hrsti sice mě, ale já jeho otce. Kdo je na tom líp? Hm?!
...
Byla jsem ve vaně, když za mnou přišla služka. Vévoda Buckingham vás zve na večeři. Hosty bude lady Eleanor a sir William. Ach William, mrzelo mě co se stalo, měla jsem ho ráda.. Přikývla jsem a dala povel k tomu, aby mě osušili a oblékli. Připadala jsem si jako královna. Musím si to užít..

Byla jsem připravená a vypadala dobře, škoda že tu není facebook. Musela bych okamžitě napsat Sáře, i když bůhví co dělá.. Má svého manžela a nejspíš je šťastná. Vzpomněla jsem si jak u nás měla spát.. Co kdybych u ní přespala tady? Pochválila jsem se za dobrý nápad, ale už jsem pospíchala na večeři.
Samozřejmě jsem seděla vedle vévody a naproti mě seděl Will, hypnotizovala jsem ho očima, ale ani jednou se na mě nepodíval.
Najednou se stalo něco hrozného. Přiběhla služka a křičela.
"Pane, paní! Naše Anastázie zemřela! Má mor, nákaza je tu!" Cože to?!! Mor? Ne!! Všichni se zvedali a rychle spěchali pryč.. Ráno se ovšem zjistilo, že lady trpěla, oni to nazývali bulkou, ale já věděla, že šlo o rakovinu. Anastázie měla rakovinu prsu ve 4. stádiu. Je mi líto...
Vévoda ke mě přišel a stěží si klekl. Odkašlal si a začal.
"Lady Bethany, jsem do vás už delší dobu zamilován.. Vezme.." Dostal děsný kašel.
"Vezme.." Došlo mi co chce říct a došlo mi, že nesmím odmítnout. Usmála jsem se a řekla.
"Ach ten můj močák, musím jít!!" Neřešila jsem, že nejspíš nevěděl co to je 'močák' ale lepší to, než strávit život s vévodou.