1. Cesta do minulosti

Kapitola 2 Zásnuby?

Pro nejvěrnější čtenářku Máju..

4.7.1486

Mezi věcmi z kabelky byla i nová sada žiletek nakoupená na tábor, na který jsme se chystaly odjet.
"Haleluja", řekla jsem docela nahlas.
"Pssst" ozvaly se hned. Kartáček a pasta na zuby. Ještě, že jsem měla spát u Péti, jinak bych u sebe takové užitečné věci ani neměla. Hřeben, lak na vlasy, rtěnka, řasenka a makeup. Vrátila jsem vše zpět do kabelky a šla jsem spát.

Vzbudili mě brzo ráno a dostala jsem měšec peněz na šaty.. Najednou jsem začala přemýšlet nad tím, jak se  dostanu domů. Je stejný cesta sem jako zpátky, nebo jsem tu snad skončila navždycky? Z přemýšlení mě vytrhla návštěva krejčího, který zrovna pobýval u dvora, popsala jsem mu jak přesně by měly šaty vypadat. Pak mi předal šaty pro nějakou Eleanor a já jemu měšec. Eleanor byla bývalá služka královny, teď jsem byla místo ní já, takže byly šaty moje. Jedny byly třpytivé s širokou sukní, rukávy měly jen po lokty. Ty druhé bílo modré s hodně krátkým rukávem. Dvě nejlepší královniny služky byly s ní, ostatní včetně mě nechtěla ani vidět, tak jsme odešly do zahrad, kde zrovna hrály nějakou divadelní hru. Mě se ani trochu nelíbila a dokonce vévoda z Balley vypadal znuděně. Chtěla jsem si dojít do komnaty pro mobil, abych si to tu mohla vyfotit, dokud mi nedojde baterka, jenže jsem na cestě potkala Wila. Nikdo jiný tam nebyl.
"Tančíš voltu?"
"Co?"
"To bude asi znamenat ne." Podal mi ruku začal mě učit tančit voltu. zvedl mě a když mě pokládal tak mě políbil. Já se líbala se sirem Williamem Buckinghamem. Bylo to zvláštní. Nebyla to moje první pusa, jenom první pusa od někoho kdo je už nejmíň 500 let starý. Zaslechli jsme, jak přichází králova družina a tak jsme toho nechali a raději jsme odešli. Popadla jsem mobil (plně nabitý) a pospíchala jsem do zahrad. Večer se šlo zase tančit.
"Král, prochází král" Všichni se uklonili a já musela taky. Nebyl ošklivý, ale ani z daleka se nevyrovnal Willovi, nebo vévodovy z Balley a jeho úžasným očím. Posadil se do čela stolu a všichni se pustili do jídla. Ke mě přistoupil nějaký starší muž..přesněji řečeno vévoda Buckingham. Uklonila jsem se. "Měla by ses držet dál od mého syna" dělá si srandu dědek jeden vymaštěnej? Odešel hned jak to dořekl. Ještě se na mě vražedně podíval, zvedl pohár a pronesl přípitek.
"Na krále" všichni začali opakovat
"Na krále" a potom se napili. "Chtěla bych si nechat připravit lázeň" Řekla jsem služce, která byla ještě níže postavená než dvorní dámy a tak mě na rozdíl od nich při rozkazu poslechla. Konečně jsem si mohla umýt hlavu a oholit se. Šla jsem spát brzo, ne, protože bych chtěla, ale proto, že jsem musela.

4.7.2015

Vzdala jsem to. Vyčerpaně jsem ležela na posteli a přemýšlela kde asi může být. Co když jí někdo násilím odtáhl pryč a znásilnil ji a zabil ji? Začala jsem brečet, proboha to snad ne. Lehla jsem si a se slzama v očích jsem pomalu usínala. Čekal mě tábor.
...
Vzbudila jsem se v 10 večer. Do pokoje nakukovala mamka, která se až teď vrátila z práce.
"Ahojky, holky. Už spíte?" rozhlédne se po mém pokoji. Sára tam samozřejmě nebyla. Ach jo, kéž by byla. Dala jsem se znovu do pláče.
"Ma-mami, ona tady není. Šla jsem na zá-záchod a ona čekala a pak jsem vyšla a ona nikde. Telefon nebere."
"Ale zlato, nebreč. Zítra jedete na ten tábor tak se tam potkáte." Kývla jsem a ona odešla. Stále jsem nemohla spát, takže jsem se oblékla a šla se projít. Procházela jsem se za svitu měsíce a  přemýšlela jsem. Co se stalo? Eliška, ta by mohla vědět víc. Zkusila jsem jí zavolat.
"Ahoj Eli."
"Zdar, co se děje?"
"No, jde o Sáru. Nevíš co se s ní mohlo stát." Chvilka ticho.
"Kde jsi?"
..
Je 11 večer a já s Eliškou sededěla v čajovně.
"Měla na mě počkat." Řekla jsem já.
"Jasně, hele třeba šla domů, neměla věci nebo tak něco." Blbost.
"Možné jo." Odpověděla jsem, ale bylo mi hned jasné, že to je kravina.
"Hele tak zas někdy Eli, měj se." "Jo, OK, zítra?"
"Co? Zítra?"
"Tábor, jedu taky, ahoj." Co? Ne! To snad ne. Skvělé. Vrátila jsem se domů, mamka už samozřejmě spala. Sbalila mi věci. Je hodná. Tak jo. Druhý pokus o spánek.
...
Ráno jsem se kupodivu vzbudila brzy. Odjezd byl za 2 hodiny, tak jsem jí zkusila zase volat. Nic. Už mě to ani nepřekvapilo. Byla jsem přesvědčená, že se něco stalo. Došla jsem do koupelny a následně do kuchyně.
"Dobré ráno zlato." ...

5.7.1486

Ráno mě zase vzbudili v 6. Oblékla jsem si Eleanořiny červeno-bílé šaty. Den probíhal úplně stejně jako ten předešlý a pomalu mě to začínalo nudit. Will se pořád jen blbě usmíval a vévoda z Balley, jehož jméno mi bylo stále neznámé se mnou nepromluvil ani slovo. Dvorní dámy neměly vůbec snadný život. Chvíli jsem si s jednou povídala.
"Jsi vdaná?" Zeptala se mě jedna. "Naště.. Bohužel zatím ne a ty?" "Před měsícem jsem se vdala za lorda Waltra" Nenápadně ukázala na jejího asi padesátiletého muže. Celkem jsem se zhrozila.
"Má mě rád, mohla jsem dopadnout i hůř, An si musela vzít lorda Hamptona." ukázala na něj.
"Vždyť je docela hezký." navíc mu nebylo padesát, ale tak 20. "Hezký možná, ale je to tyran." Chvilku jsme mlčely.
"Co si myslíš o vévodovy z Balley?" Zeptala jsem se nenápadně.
"Vévoda je na vyšší společenské úrovni než my, nikdy jsem s ním nemluvila."
"Aha" Řekla jsem zklamaně a obě jsme odešly. Večer jsem se šla tajně projít po hradě. Měly jsme to zakázané. Došla jsem až do stájí a napadlo mě jestli budu mít možnost se někdy vrátit domů, nebo budu muset život prožít tady. Za mnou se někdo objevil. Zkoro jsem nadskočila jak jsem se lekla. Byl to William. "Nepolekal jsem tě?"
"Možná trochu." Odhrnul mi vlasy a pak mě políbil.
"Chci tě." Pošeptal mi do ucha. Sakra, jak se vymluvím. Přece nebudu spát s někým koho sotva znám ve smradlavých stájích.
"NE, až po svatbě." Odešla jsem ihned jak jsem to dořekla a musela jsem se pak dlouho těm slovům smát. Znovu jsem si nechala připravit lázeň a šla jsem spát. Ráno mi konečně přinesli moje šaty. Moje vlastní šaty. Vzala jsem si na sebe jedny modré na ramínka. Nevím, jestli bylo povolené mít šaty na ramínka, ale mě v nich alespoň nebylo takové vedro. Celý dvůr se shromáždil ve velkém sále. "Lord Buckingham nám chce něco oznámit, asi se to týká jeho syna."
"Willa?"
"Ano". Všechny dvorní dámy seděly vedle svých manželů a ty svobodné byly každá úplně jinde. Jediné volné místo bylo naproti toho přítele vévodovy z Balley a konečně jsem zaslechla jeho jméno.
"Richarde, tady!" Richard přišel a sedl si vedle něj. Lord Buckingham začal něco hovořit, ale já jsem ho nevnímala. Všímala jsem si pouze dívky, která držela Wila za ruku.
"Kdo je ta dívka?" Položila jsem nenápadně otázku dorní dámě vedle mě, ale odpověděl mi Richardův kamarád.
"Jeho snoubenka, za týden se budou brát."
"Což by jste jistě věděla, kdybyste dávala pozor." Když to dořekl začal se trochu smát.
"Je moc hezká." dodal ještě Richard.
"Ovšem né tak jako vy." Řekl George, ten jeho kamarád. Vévodu z Buckinghamu jsem začala vnímat až když začal mluvit o mě.
"Lady Grace.." Moje vymyšlené jméno.
"Bude zasnoubena s vévodou z Berry, který mě osobně požádal o její ruku. Další jméno,které jsem nikdy neslyšela. Svatba bude den po svatbě mého syna." Chystala jsem se říct 'Nechtěl se mě někdo nejdřív zeptat?', ale zvládla jsem ze sebe dostat jen
"C..C..Cože?" Viděla jsem zděšené výrazy mužů naproti mě. Skoro všichni včetně Wila a mého nastávajícího čtyřicetiletého chlapa začali tleskat. Nikdo nic neřekl, nikdo se mě nezastal. Jediný, kdo na to měl připomínku byl Richard.
"To snad nemyslíte vážně?"
"Omluvte mě." Skočila jsem jim do řeči a odešla jsem z místnosti. Procházela jsem chodbou k balkónu, jenže mě někdo zastavil. Byla to dvorní dáma. "Blahopřeji." Hodila jsem na ni nechápavý výraz
"Je neobvyklé, aby si nějaký vévoda vzal dívku beze věna, musí tě mít opravdu rád." Začala mi vysvětlovat. Odešla jsem naštvaně aniž bych jí odpověděla. Stoupla jsem si na kamenný balkon a teprve tam jsem se rozbrečela. Někdo ke mě běžel.
"Nemůžete mi dát všichni pokoj?" řekla jsem se slzami v očích. Ten hluboký hlas bych poznala všude. Ohlédla jsem se, byl to Richard. Utřela jsem si slzy. Daroval mi svůj plášť aby mi nebyla zima.
"Je mi to moc líto, kdybych věděl, že tě za něj chce provdat určitě bych s tím něco udělal...A udělám i teď" dodal
"Ale proč? Proč bys mi pomáhal?" Chytl mě za ruku, pousmál se a řekl:
"Proč myslíš?" úsměv jsem mu opětovala, setřel mi poslední slzu z tváře.
"Nemusíš se bát, jeho si rozhodně nevezměš." Pustil mou ruku a na odchodu dodal.
"Jeho ne." pak odešel. Já jsem si nechala připravit lázeň.
"Proč myslíš?" Opakovala jsem si s úsměvem stále dokola.
5.7.2015

"zlato, dáš si něco?"
"Udělám si čaj, díky, jo a děkuju,že jsi mi sbalila věci včera."
"Není zač, akorát si mohla říct, že někam jdeš."
"Já vím, fakt promiň."

Nebyla tady. Sraz byl v 8 a ona tady není. Ale hádejte kdo tu byl. Eliška.
"Mami?"
"Ano?" I ona se tvářila divně. "Kde je??"
"Nevím" Neměla jsem tušení. "Mami, máme čas, skočím si pro. Ehm ehm. Do Tesca, jo?" potřebovala jsem tampony. Ty jediný mi chyběly. Sebrala jsem krosnu i s věcma. Nevím, ale věděla jsem, že se něco stane. Došla jsem do Tesca a přemýšlela co dál. Ohlédla jsem se a spatřila Elišku.
"Ne!!" Musím se rychle někam schovat.
"WC!" napadlo mě a rychle jsem mířila ke dveřím. Když jsem je otevřela něco se změnilo. Ale co?