1. Cesta do minulosti

Kapitola 17 "Chci dědice Beth!"

Hrad Balley na obrázku.

Sára

Čekala jsem celou noc než konečně přišel.
S- "Hledala jsem tě. Kde jsi byl?"
R- "Najednou tě to zajímá?"
S- "Promiň mi to. Chovala jsem se strašně."
R- "Políbil jsem lady Bethany." Vychrlil na mě.
S- "Co? Já se celou dobu nenávidím, kvůli tomu co jsem ti udělala a ty líbáš mou nejlepší kamarádku?"
R- "O nic nešlo. Byla to chyba."
S- "Neměla jsem si tě brát jenom, protože ses mi líbil. Takhle to nechodí.."
R- "Nechápu co tím myslíš."
S- "Nic k tobě necítím. To je na tom to nejhorší. Snažila jsem se, ale my dva. To je jenom jedno velky divadlo a ty to vidíš taky.."
R- "Co to děláš?"
S- "Balím si věci. Tohle už mě nebaví."
R- "Nemůžeš jen tak utéct od každého problému."
S- "Ale jo, můžu." Vzala jsem svou kabelku nacpanou několika historyckými předměty na památku. Tak a dost, je na čase vrátit se domů. Vyšla jsem ven, až k bráně. Samozřejmě ji nechal uzavřít. 'Musím se pro něco vrátit.' Napadlo mě. Došla jsem si pro provaz a vrátila se ven. Provaz byl naštěstí poměrně dlouhý. Přehodila jsem ho přes hradby. Tohle by mohlo fungovat. 'Když tu budu jen tak sedět, domů se nedostanu. Musím přijít, jak na to.. Svou rodinu už jsem neviděla hodně dlouho' Sem už se nevrátím. Sbohem Richarde. Chtěla jsem dojít pro Péťu, ale svým způsobem jsem na ní byla naštvaná. Když bude mít štěstí, nějak se odsud také dostane.. Chytila jsem provaz. Nešlo to tak dobře jak jsem čekala, ale po několika minutách jsem byla v půlce. Největší úspěch byl když jsem se dostala na hradbu.
"Uf" Oddechla jsem si.
"Co to děláš?" Ozval se Richardův hlas pode mnou. Zase mě našel.
"Už jsem ti to řekla. Odcházím."
R- "A proč nejdeš hlavní bránou?"
S- "Protože jsi jí nechal zavřít." Volala jsem na něj z té výšky.
R- "Vždyť je otevřeno." Zasmál se.
R- "Počkej, nehýbej se, nebo si ublížíš!" Snažil se mě přesvědčit, abych se nehýbala.
S- "Ani náhodou. Nech ten provaz!"
Chytil ho a rychlostí blesku byl nahoře.
S- "Nelez sem." Nebyla bych to já kdybych nezahučela dolů do křoví. Na štěstí pro mě na správnou stranu. Dál od hradu. Richard sešplhal za mnou. Chtěla jsem utíkat, ale nějak jsem se nemohla hnout.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se. Chtěla jsem mu odseknou na jeho pitomou otázku. Samozřejmě že NE! Dozvěděla jsem se že mě můj manžel podvedl s mou nejlepší kamarádkou a spadla jsem z třímetrových hradeb. Bohužel se mi najednou zatočila hlava a zabolelo mě na temeni. To byla poslední myšlenka než jsem upadla do bezvědomí.Dál už si nic nepamatuji.

Péťa
Zase jsem nevěděla co mám dělat. Ležela jsem v posteli a ještě pořád brečela. Anne mi umřela, nějaká svině jí otrávila. A myslím, že vím kdo to byl. Myslím, že to víme všichni. Uslyšela jsem zaklepání na dveře. "Vstupte!"
"Ahoj, lásko"
Oh my god! NE! Co ten tady dělá?!
"Nazdar."
"Přišel jsem za tebou.."
"Fakt? Neříkej.."
"Dnes uděláme dědice"
"To si věříš."
"Prosím?"
Lehl si ke mě do postele.
"Wille, ne, umřela má komorná!"
"No a? Víš kolikrát mě někdo umřel?"
"Jo vím a kolikrát jsi někoho zabil viď." Sakra, to jsem říkat neměla. Úplně mi to vylítlo.
"Co si to řekla?"
Zavrčel na mě, ha, úplně jiný postup.
"Nic."
Chytil mě za bradu, jo i vleže to jde.
"Tak poslouchej ty mála čubko." Cože?!
"Teď tu ležíš jen proto, že jsi získala majetek mého otce, statky a sídlo a vše ostatní! Myslíš, že bych si tě jinak vzal? Těžko! Nevím jak jsi to udělala, že otec dal vše tobě, ale teď už je to jedno, uděláš mi dědice a o ostatní se nebudeš starat! Je ti to jasný? Chtěla jsem něco říct, ale nevyšel ze mě ani hlásek. Jen slabé
"Nech mě být, prosím" Bohužel to asi neslyšel. Strhl ze mě přikrývku a dobýval se pod pyžamo, bohužel jsem na sobě momentálně měla pyžamo 21. století.
"Co to je?" Zeptal se.
"Williame Buckinghame, slezte ze mě!!!"
"To víš, že ne, potřebuji chlapce." "Pomoooc!" Začala jsem tedy křičet.
"Buď ticho, Bethany!"
"Tak mě nech být!" Strhl mi kalhotky, teď měl volnou cestu. Začala jsem brečet. Ne, tohle jsem nechtěla. Ještě jednou jsem zařvala néé a pak pevně zavřela oči, nějak to přetrpím a pak se budu modlit, abych neotěhotněla.

Sára
"Kde to jsem?"
"Na hradě." Odpověděl Richard. To jsem se moc daleko nedostala.
"Proč si mě sem odnesl? Chci pryč!"
"Protože jsi nereagovala. Nemohl jsem tě tam nechat, nebo hůř odnést do vesnice."
"Odcházím." Zvedla jsem se a pokusila se udělat krok. Zatočila se mi hlava a spadla jsem znovu na postel.
"Odejdu hned jak se mi udělá líp!"
"Víš, to co jsi říkala.. Měla jsi pravdu. A slibuji, že se to dá vyřešit i jiným způsobem než je útěk. To s Bethany byla chyba, ale já potřeboval zapomenout."
"Za pár dnů půjdu do bitvy s Jindřichem. Až se vrátím, podám žádost o rozvod." Usmála jsem se.
"Myslím, že to tak bude nejlepší."
"To se konečně v něčem shodneme.. Teď jdi spát, ať si trochu odpočineš."
"Dobrou noc." Řekl přikryl mě dekou.
"Dobrou noc." Zašeptala jsem.

Péťa

Ale najednou se něco stalo.. "Sakra" zaklel William. Ano, právě mě zachránilo to, že se mu nepostavil. Zasmála jsem se, celkem histericky.
"Čemu se směješ?" Znejistil William.
"Tobě." Vmetla jsem mu do ksichtu.
Zatvářil se smutně a tak jsem ho odstrčila. No jo, trošku svině. "Promiň" zašeptal.
"Hele nechci dítě, jo? Jsem na to ještě moc mladá."