1. Cesta do minulosti

Kapitola 9 Vévodkyně z Buckinghamu

Sára

"Chci navštívit lady Bethany." Nařídila jsem služce.
"Lady je u vévody. Nechtějí být rušeni."
"Vy jdete za tou děvkou?" To mluvil William.
"Co? Nebyla jsem ještě před týdnem děvka já?"
"Lady Bethany mi zabila manželku."
"A proč by to asi dělala?"
"Chce mě mít pro sebe."
"Ty si ten poslední, kdo by jí mohl zajímat."
"Spal jsem s ní!!"
"No to si děláš srandu ne?"
"Je to jenom sprostá děvka."
"A ty jsi pitomej."
"Co si to dovoluješ?"
"Možná by ses měl nad slovem děvka trochu zamyslet, Wille.." Zvýšila jsem trochu hlas.

Péťa

Šla jsem chodbou a uviděla Sáru. Stála s Williamem a o něčem spolu debatovali. Najednou se začali hádat, pak se Sára otočila a uviděla mě. Šla za mnou, Will se ušklíbl a odešel někam.. Asi truchlit magor.
S- "Že to není pravda?!"
P- "Co?" pípla jsem.
S- "Ty jsi spala s Willem?!"
P- "Jo" svěsila jsem hlavu.
Sáře asi došly slova.
"Já jsem ti říkala, jakej je a ty si se s ním přesto vyspala."
"Je to debil, teď už to chápu, poučila jsem se."
"Ty se nikdy nepoučíš, BETH!"
"Hraješ si tu na chytrou, GRACE, ale ty si ta, která se tady vdala a to není normální."
"Neměla jsem na vybranou! Chápeš to? Myslíš, že toho nelituju?"
"A lituješ?"
"Skoro pořád. Mám Richarda ráda, ale nevím, jestli můžu říct, že ho miluju. Skoro ho neznám, a co teprv až bude chtít dědice? V jednom jsem si jistá. Já mu ho dobrovolně nedám."
"To je mi líto, promiň. Nevěděla jsem, že je to tak.."
"Tak se příště zkus nejdřív pořádně informovat než zase něco takovýho řekněš."

Sára

"Vévoda Buckingham zemřel." Přerušil nás sluha. Udiveně jsme se na sebe podívaly, ale hned jsme se ucukly, stále to mezi námi bylo napjaté.
"Své snoubence lady Bethany odkázal veškeré své bohatství." Obě jsme zíraly s otevřenou pusou.
"A co William?" Vykoktala jsem ze sebe.
"Všechno získá lady Bethany." Muž předal Péťe list.
"Oh, lady Bethany, sednete si sem?" Zeptal se William, když jsme vešly do hodovní síně.
"Co tím zase sleduješ? Nech jí konečně na pokoji." Jako by mě neslyšlel.
"Lady Bethany, tady!"
"To je v pořádku." Řekla Péťa.
"Hlavně prosím buď opatrná.."
"Prosimtě, je to jenom William, zvládnu ho.."
"A... Promiň!" Zavolala na mě, když jsem byla na odchodu.

Péťa
"Dnes vám to moc sluší lady Bethany, půjdete se se mnou projít?"
"Dobře." Odpověděla jsem váhavě.
Táhl mě za sebou do zahrady. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit! Zdědila jsem šílené peníze, tak velké jmění!! Nechápu co s tím budu dělat, žádné charity zde asi ještě nejsou, možná bych to s sebou mohla propašovat domů. Něco už vymyslím..
"Cože?" zeptala jsem se Willa, který mě vytáhl na procházku.
"Říkám vám, lady Beth, že vám to dnes moc sluší."
"Hm, co chceš?"
"Prosím?"
"Celej týden na mě řveš a nadáváš mi a teď mě najednou zase chceš? Není to trošku divný? No a co, že mám tvůj majetek. Stejně to půjde na dobrou věc, ne do mého šatníku." Stál a zíral na mě.
"Co je?"
"No.." Protočila jsem oči.
"Měj se Wille. Teď už to nezachráníš.."
...

"Sári!!!" volala jsem na ní. Všichni se udiveně podívali. Opravila jsem se tedy.
"Vévodkyně z Balley! Počkejte na lady Bethany, v tom korzetu se totiž nemůže moc rychle hýbat." Slyšela jsem smích, Sára se ke mě blížila.
"Tak co Willík?"
"Neříkej mu tak, samozřejmě, že touží po majetku. Jak jinak."
"Tak to bylo jasný, nic jiného se od něj nedalo čekat. Co budeš dělat?"
"Král, uvolněte cestu králi!" Obě jsme se uklonily.
"Vévodkyně, lady?"
"Vaše veličenstvo?" Odpověděli jsme.
"Slyšeli jsme o smrti vévody Buckinghama. Upřímnou soustrast lady." Sklopila jsem hlavu, nechtěla jsem si ho vzít, ale nebyl zlý a pro svého syna by udělal téměř cokoliv.
"Naštěstí nebudete muset držet smutek, protože se již brzy vdáte."
"Za koho?" Vykřikly jsme obě zděšeně.
"Aby se vyřešily neschody ohledně majetku, vezmete si nového vévodu z Buckinghamu, tedy Williama Buckinghama.
"Ne, ne, ne, nikdy." Nedalo se říct, kdo je víc v šoku, jedtli Sšra, nebo já.
"Kdy bude svatba?"
"Musíme problém vyřešit velmi rychle, takže svatba bude již za dva dny." Potom král odešel.
"Řekni mi, že se mi to jenom zdálo." Špitla jsem.
...

Sára

V tom zmatku jsme úplně zapomněly na Elišku.
"Nerada to říkam Péťo, ale budeme muset jí muset najít, dřív, než si ublíží." Naštěstí můj syndrom fungoval skvěle i v 15. století.
Eliška- "Holky, co tu děláte?"
S- "Ahoj Eli."
P- "No, Sára je vdaná a já budu za dva dny taky." Vzdychla Péťa.
"Jak ses sem vlastně dostala?"
E- "Zašla jsem se upravit na záchod, ale dostala jsem se sem. Nějaký král mě sem dostal a teď chce, abych se s nim vyspala. No, už mě s tim docela sere."
Začaly jsme se smát. Mluvíme s ní asi minutu a už to zase řekne.
Nenápadně jsme zmizely a nechaly tam Elišku samotnou. Ona je ztracený případ, navíc si nějak poradí i bez nás.

Na obrázku je Grace (Sára)