Ten druhý

V dobrém...

Moje první manželství bylo šťastné. Náš sňatek byl domluvený a já se provdala dobře. Manžel často cestoval kvůli obchodům, ale vždy, když se vrátil, měl pro mě dárek. Brzy po svatbě jsem mu porodila dvě dcery. Bohužel dřív, než jsem mu stihla dát syna, zemřel. Bylo to těžké, ale musela jsem zůstat silná, už kvůli dcerkám.

Jednoho dne do mého života opět přišel muž. Byl to obchodník ze severu. 

Hned se mu podařilo dcery rozesmát. 

Jejich smích mi tolik scházel. Začal se mi dvořit a mé dny byly čím dál světlejší. Nejdřív jsem byla opatrná, ale jeho hluboké hnědé oči se zdály být plné lásky. Požádal mě o ruku a já souhlasila. Koneckonců, měl pravdu, když tvrdil, že dcerky potřebují otce a já muže. Navíc, zjistil, že i podnikání mého zesnulého manžela trpí pod vedením jeho zástupce. Věřila jsem, že spojení rodin i obchodů nám bude k užitku. A když jsem váhala, dcerky mě uprosily. Měly ho rády a těšily se na královské město, kam jsme se měly přestěhovat.

Můj snoubenec na svatbu spěchal a já věřila, že mě miluje. Dva dny před svatbou přivezl kočár dívku v doprovodu služebné. Byla to jeho dcera. Zírala jsem na ně déle, než bylo zdvořilé, ale rychle jsem si připomněla dobré způsoby. Dala jsem jí nejlepší pokoj. 

I když jsem měla spoustu práce se svatbou, pozvala jsem ji na čaj, abychom se lépe poznaly. 

Ale sotva promluvila.