pokračování příběhu Girl next my hut... právě jsme utekli z labyrintu a daleko od ZLOSINA, teda alespoň to jsi myslíme.
Jsem Kathrine a život mě připravil o vše...
Když jsme konečně vyběhli ven do spáleniště, a utíkali dál od toho prokletého místo, začali za námi vybíhat vojáci, aby nás našli. Mi se schovali za kopec písku, aby nás nebylo vidět. Venku byla tma a my nevěděli co máme čekat. Běželi jsme ve velkém větru, dokud Teresa nenašla nějakou budovu, do které bezhlavě skočila. Já ji následovala, a postupně jsme tam skočili všichni. Z věcí jsme vytáhli baterky, které obstaral Aris a začali svítit kolem sebe ,, Jsem Kathrine" představila jsem se té holce a podala ji ruku. ,, Já Lucy" potřásla si se mnou a když se mě dotkla, měla jsme pocit jako bych ji znala. ,, Ehm, lidi. Myslím že tu někdo byl" řekla Teresa a posvítila na stopy od bot na zemi. ,, Tak se podíváme" řekla jsme a šla to proskoumat. Rozdělili jsme se na víc části. Tommy s Minhem, já s Teres,Newtem a Pánví. Aris a Lucy šli s Winstonem.
Přišli jsme k nějaké větší části, ve které bylo oblečení a dost věcí co by nám mohli pomoct. ,, Vemte to, co by se nám mohlo hodit" řekl Newt a já s Teres jsme zamířili k oblečení. Obě jsme se začali převlékat a já zahlédla Pánev jak na nás kouká. Newt mu ale hlavu otočil. Já se pousmála a převlékla se
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Našla jsem skvělý batoh a vzala do něj další potřebné věci. S Teresou jsme zase přišli ke klukům a našli i Arise a ostatními. Pak se ale v celé budově rozsvítila světla a mi se rozhlíželi všude kolem. Z dálky jsme slyšeli křik a později viděli Minha a Tommyho jak před něčím utíkají a křičí na nás ať běžíme tam. Když je se víc podívala, běžel za nimi jeden a pak asi šest zpálených ,, Běžte!" Zakřičela jsem a všichni jsme se rozeběhli na velké kovové schody. Tam nás to ale doběhlo a tak jsme po nich začala střílet. Vyběhli jsme nahoru a jeden z nich chytil Newta a svalil ho k zemi ,, Ne!" Vykřikla jsme a zakopla ho dolů skrz skleněné zábradlí. ,, Děkuju" řekl když jsem mu pomohla nahoru. Doběhli jsme ke kamenným stříškam, kde se dalo perfektně schovat. Já byla namáčklá na Newtovi, který mě držel pevně u sebe. Skoro jsme nedýchali, aby nás nenašli a pak postupně usnuli.....
