část 10 musíme pohnout

107 7 1
                                    

,, Katie!" Vykřikl Tommy a běžel mě chytit
,, Já už nemůžu! Nechci dál!" Začala jsem hystericky křičet.
,, Nesmíš to teď vzdát, prosím. Už jsme blízko" přiběhl ke mě i Minho a pomohli mi nahoru
,, Ty jsi ta co nás dostala z labyrintu, ty jsi ta co nás přesvědčila utéct od Jansona. Vy dva nás dovedete do bezpečí, bez vás dvou dohromady to nezvládneme" řekl Newt a objal mě. Já si utřela slzy a zhluboka se nadechla.
,, Fajn, ale jen pro Chucka a Albyho s Winstonem" řekla jsem a utáhla si vlasy v culíku.

,, Musíme přidat, vím že je to těžké, ale tímhle tempem mají větší šanci nás najít" řekla jsem asi po tří hodinové cestě.
,, Souhlasím"
,, Stejně se ale budeme muset zastavit a někdy si odpočinout" řekla Teresa
,, Třeba najdeme nějaké místo. Když ne, rozesteleme si někde vprostřed země" řekl Tommy a všichni jsme přidali do kroku.
Bylo mi vedro a tak jsem si tu bundu sundala. Byla jsme překvapená. Ta jizva nikde nebyla, ani stopa po něčem takovém. Bylo to sotva pět dní a tak rychle se to vyléčit nemohlo.
,, Jsi v pohodě?" Přišla ke mě Teresa
,, Nevím. Podívej" řekla jsem a ruku ji ukázala
,, Ta jizva?"
,, Přesně. Zas takové doktorky nejsme, ani pár bylinek to nezpravý" odpověděla jsem a obě jsme se na sebe podívali.

,, Když už jsme u toho zdraví, myslím že mi něco udělali"
,, Co?"
,, Dali mi něco do krku, čip nebo tak" odpověděla a ukázala mi zadní část krku.
,, Co to může dělat?" Zeptala jsem se a začala znovu o všem přemýšlet. Proč mě dali do labyrintu, když jsem byla její dcera. Proč falšovala svoji smrt a proč si vždy vzpomenu na nějaký úlomek, jen se podívám na Lucy.
Byla jsem taky trochu naštvaná. Jsem zvyklá být středem pozornosti, ale teď se mi nikdo nevěnuje jako předtím. Newt se baví s Lucy, Thomas pořád něco řeší. Teresa se nebaví skoro s nikým a Minho s Fryem chodí jenom ve dvouh. Zní to strašně sobecky, když se nad tím tak zamýšlím......

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

The Girl From WCKDKde žijí příběhy. Začni objevovat