The Girl From WCKD

část 65 sebeúcta, sebevědomí

,, musím si s Lucy promluvit." Vlastně jsem ani pořádně nemluvila s Newtem a tátou takže mám další úkoly na splnění.
,, Co ti brání?" Zeptal se Tommy
,, Můj rozum, sebevědomí a sebeúcta" odpověděla jsem a zvedla se z postele.
,,Tak za prvé, sebevědomí ti nechybí a mělo by to pomoct. Za druhé, slovo jako sebeúcta je pro tebe cizí a vůbec nechtěj začínat s rozumem" když tohle dořekl, jakoby mě ta slova profackovala.
,, Možná máš pravdu" usmála jsem se a dala mu pusu.

Rychle jsem se převlékla do normálního oblečení. Měla jsem bílé tílko a zelené kalhoty u džínoviny. K tomu jsem měla nazelenalou vestu, která měla hodně kapes. Vyšla jsem na chodbu v pevných tmavě hnědých botech a asi po půl metru jsem potkala Brendu.

,, Dobré ráno"
,, Dobré" odpověděla jsem a nějak moc jí nevnímala. To se ale změnilo když mě chytla za paži. Cuknutím jsem se otočila a dost naštvaně jsem se jí podívala do čokoládových očí.
,, Co jsi ji udělala?" Zeptala se. V tu chvíli jsem litovala že jsem ten nůž zabodla do zdi a nemám ho ve stehenní kapse.
,, Lucy?" Nadzvedla jsem obočí
,, Já jsem ji nic neudělala a pokud dovolíš a pustíš mi tu ruku, neudělám nic ani tobě" řekla jsem a pousmála se. Ona se zamračila a nechala mě odejít.

Nevím co se stalo. Před tím to bylo v pohodě. Já a Brenda jsme byli kamarádky až do chvíle než jsme přijeli sem. Jakoby tu pro ni bylo špatně ovzduší. Nejdříve jsem si myslela že je to tím kousnutím. Problém je v tom že už se nešíří a je téměř vyléčené, což je ještě divnější.

Když jsem cestou přebírala své myšlenky, neuvědomila jsem si že už jsem došla k Lucy.
Zaklepala jsem na dveře a čekala co se stane. Chvíli se nedělo nic a pak se ozvalo
,, Kdo je to?" Její hlas zněl sklesle
,, Já?" Když jsem se ozvala bylo ticho. Jakoby celý svět zmlkl. Nebylo slyšet šumění moře, ani hluk ostatních a dokonce se to obešlo bez zvuku brusky a oprav na lodi.

,, Co je ?" Otevřela dveře s ubrečenýma očima.
,, Přišla jsem se omluvit"
,, Za co? Že si mi ze začátku docela křížila cestu? Že si mě nejdřív vyslechla a v rámci možností donutila tě obdivovat ? Nebo že jsi mi lhala do očí?" Vychrlila na mě a já se nestačila divit.
,, Za všechno. To co jsi teď řekla je to co jsem chtěla říct já. Takže jestli chceš udělat ještě něco. Do toho. Prašť mě, kopni mě. Křič zuř a vztekej se. Jen mi prosím odpusť" odpověděla jsem a jen jsem to dořekla, jednu jsem schytala.
,, Asi jsem si to zasloužila" udivila jsem se a chytila se za tvář.
,, Zasloužila, sestro" odpověděla a usmála se na mě.
Další reakci jsem neviděla protože mě zahrnula do objetí.....

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení