Hunger games: Run or die

2. U

Otevírám oči. Srdce mi poskočí leknutím. Jsem pořád v aréně!

Sednu si na balvan a čekám. Z nudy vytrhnu několik stébel trávy a hraju si s nimi.

Dochází mi trpělivost.

,,Halóóó, kdy pro mě přiletí vznášedlo?! Nikdo jiný už tu není!" křičím.

Pak mě napadá další věc: co když je? Pro jistotu si to zkontroluju.

První a druhý kraj, profíci. Mrtví.

Třetí kraj, mrtví. Čtvrtý, pátý, šestý kraj, všichni mrtví. Sedmý kraj, já. Můj krajan už nežije. Osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct. Nikdo nežije.

,,Co to má znamenat?! Já chci domů!!!" volám, ale žádná odpověď.

Vezmu do ruky dýku, kterou jsem zabila splátkyni z jedenáctky, a začnu ji čistit o trávu. Když už na ní není ani stopa po krvi, složím si hlavu do dlaní a čekám dál. Zašeptám sotva slyšitelně jedno slovo. Prosím.

K mým nohám se snese padáček. Dárek od sponzorů? Teď?! Vždyť už je konec!

Je to malá krabička. Otevírám ji a na dně leží jen malý přehnutý papírek. Vytáhnu ho z krabičky. Je na něm jediné slovo. Run.