Hunger games: Run or die

5. R

Po dvou hodinách klusu zastavuji, abych se najedla. Sedám si do trávy a hlavu si opírám o strom. Rozepnu batoh, vytáhnu z něj jablko a zakousnu se do něj. Po dlouhé době aspoň trocha klidu.

Jak se odsud vlastně dostanu? Podle těch schodů za arénou bude cesta ven v podzemí. Ale nikde jsem žádný vchod neviděla.

Asi půl hodiny odpočívám, když vtom zaslechnu zase to zasyčení. Takže ono mě to pronásleduje?! Další zasyčení.

Nebojím se! Otočím se a podívám se, co to je! Tři, dva, jedna, TEĎ! Mluvím sama k sobě a na ,,teď" se otáčím. Blíží se ke mě mut. Odporný, tlustý mut, který připomíná křížence hada s průhledným slimákem, jemuž jdou vidět vnitřnosti podobné těm lidským. Pohybuje se velmi pomalu, takže proto jsem měla takový náskok.

Napadne mě ten největší nesmysl, co můžu udělat. Když je tak pomalý, nemůže mi ublížit, a tak se rozhodnu, že ho budu trochu provokovat. Nemůžu ukazovat Kapitolu, jak jsem slabá a bojácná.

Postavím se několik metrů před to monstrum a čekám. Když už je skoro u mě, popoběhnu kousek dál. Funguje to! Už mě zase skoro má. Znovu mu kousek uteču. Mut zasyčí zlostí, zřejmě jsem ho tím dost rozčílila. Pomalu se plazí ke mně. Už už se chystám uskočit stranou, ale mut je rychlejší. Na ruku mi dopadne několik kapek něčeho slizského. Já jsem ale husa.

Setřu si sliz a dávám se na útěk. Kličkuji mezi stromy, až doběhnu k rohu hojnosti. Posadím se na něj a těžce oddychuji. Tak, zbavila jsem se toho na další hodinu. A dokonce jsem v pořádku!

Jen mě trochu začíná bolet levá ruka. Bolest rychle zesiluje. Zas až tak v pořádku možná nebudu.

Au! Teď už to bolí nesnesitelně. Zvednu se a prohlížím si místo pod loktem, kam se mi dostal ten sliz. Začne to sumět a syčet. Do prdele! To je žíravina!

Otevřu láhev s vodou a snažím se to vymýt. I přes obrovskou bolest pozoruji, jak mi to začíná rozežírat celou ruku od lokte dolů.

,,To bolí! Zabijte mě! Nechci být vítěz, nemučte mě tu!" volám.

Beru do ruky nůž a chystám se amputovat si ruku. Přiložím ostří ke kůži a snažím se přimět mozek, aby to udělal. Ne. Nedokážu to.

Ruka se mi doslova rozpouští před očima. Na zem dopadne kapka krve. Potom kaše, která byla kdysi mým prostředníčkem. Kost. Krev. Kůže. Maso. Fuj!

Když dopadne na zem poslední kapka, zbyde mi z ruky jen pahýl. To svinstvo je dost silný na to, aby to rozleptalo i kosti! Já jsem tak pitomá!

Tohoto muta už nechci nikdy vidět! Se slzami v očích se sbalím a pokračuji v hledání východu. Může být kdekoliv. A ta bestie taky.