𝙊𝙘𝙚𝙖𝙣 𝙀𝙮𝙚𝙨 (JotaKak) || CZ PŘEKLAD || ✓

CONCEALMENT - ZATAJENÍ

Jotaro o náhodách nic nevěděl, ale z nějakého důvodu, Kakyoin stál u školní brány v okamžiku, kdy prošel kolem. Bylo to jako by celý vesmír chtěl, aby byli spolu. Jotaro se cítil poblázněný do Kakyoina, ale vzhledem k tomu, kdo byl, snažil se to ze všech sil neukazovat. Koneckonců, Jotaro si vysloužil pověst bezcitného delikventa, který odmítnul cokoli a každého. Nezajímalo ho, že má tak špatnou pověst. Byl na to zvyklý.

„Ahoj!" pozdravil Kakyoin a zamával mu. Zněl mnohem živěji, něž ještě před pár hodinami. Jotaro sledoval, jak Kakyoin vrtěl s koncem jeho šály, která byla dost dlouhá na to, že si ji několikrát mohl omotat i okolo ramen. Pod jeho pravou rukou měl zastrčený červený skicář a opíral se o bránu.

Jotaro nic neříkal, jen přišel ke Kakyoinovi s oběma rukama v kapsách a šátkem ovinutým okolo jeho krku, protože odpoledne bylo překvapivě chladné. Jako obvykle, měl mezi rty zastrčenou cigaretu. „Jak je?" řekl, jeho hlas zněl tlumeně kvůli tlaku, který vyvíjel, aby udržel cigaretu na místě.

„Nevím." řekl Kakyoin. „Dnešek je nějaký nudný."

„S tím souhlasím." řekl Jotaro s monotónním hlasem. Pozoroval okolí a také zpozoroval skupinku dívek, které se okolo něj točí každé ráno. „Chceš někam jít? Opravdu tady nechci zůstávat."

„Proč ne?" zeptal se Kakyoin, v jeho hlase byla slyšet zvědavost.

Jotaro nevěděl, jak Kakyoinovi slušně vysvětlit, že je nerad mezi lidmi. Zvláště u dívek. A když mu to řekne tak ho Kakyoin bude podezřívat, že s ním chodí ven. „Prostě jen nemám rád, když je okolo mě tolik lidí."

„Dobře. Kam chceš jít?" zeptal se ho Kakyoin.

„Ani nevím. Nejsem ta nejrozhodnější osoba na planetě." odsekl Jotaro a opřel se o bránu před Kakyoinem. Vyndal svoji ruku z kapsy a chvíli poté i cigaretu, čímž umožnil cigaretovému kouři vystoupit z jeho úst a zmizet tak do okolního studeného vzduchu.

„Rád bych šel někam kde je klid." řekl Kakyoin. „Třeba do knihovny... ale nemyslím, že je tady nějaká kam by jsme mohli jít pěšky..."

Jotaro si vzpomněl, že Holly teď nebyla doma, jak slyšel minulou noc, byla vyřídit nějaké pochůzky. Jotaro se rozhodl využít této šance a pozvat Kakyoina k sobě domů. Cítil, jak se mu rychle zvedá srdeční tep. Cítil se zvláštně.

„Můžeme jít k nám a trochu se porozhlédnout se kolem jestli chceš." navrhl Jotaro. „Máma právě není doma, takže máme celý náš dům pro sebe."

Kakyoin se rozzářil. „Vážně? To by se mi moc líbilo!"

Jotaro se odrazil od brány a vydal se na chodník. Kakyoin ho rychle následoval. Cítil se docela nadšený, vzhledem k tomu, že nikdy nenavštívil dům někoho jiného kromě příbuzných. Cítil, jak celé jeho tělo vzrušením bublalo.

Kakyoina překvapilo, že Jotarův dům byl jen tři minuty od jeho domu, ale byl překvapený ještě víc, když viděl, jak obrovský jeho dům je. Nebylo možné, aby v takhle velkém domě žili jen dva lidi.

Jotaro odemkl bránu a vydal se přes zahradu a Kakyoin za ním. Zahrada měla docela dost trávy i kamenů. Byla tady také malá říčka, přes kterou šel dřevěný most s pár stromy, které zdobily zbytek zahrady. Samotný dům měl jen jedno patro, ale zakrývalo většinu prostoru. Kakyoin si myslel, že to vypadá přesně jako tradiční japonský dům, které často viděl v televizi.

Když si sundali boty a pověsili jejich kabáty přes věšák, Jotaro vedl Kakyoina do domu a začal mu ukazovat jednotlivé místnosti. Kakyoina zaujmula hlavně jejich knihovna, která byla asi tak velká jako Kakyoinův obývák. Police byly plné knih se silnými svazky vázanými kůží a o vše bylo dokonale postaráno. Kakyoin byl docela potěšen při pohledu na ně a spokojeně přejel prstem.