𝙊𝙘𝙚𝙖𝙣 𝙀𝙮𝙚𝙨 (JotaKak) || CZ PŘEKLAD || ✓

SINCERITY - UPŘÍMNOST ||🔞

Jotaro dál zíral na Kakyoina když pomalu šel k lavičce a vypadal, jako by nemohl uvěřit, že se Kakyoin rozhodl přijít. Když si Kakyoin sedl vedle něj, těžce polkl. Vypadal vyděšeně.

„Takže... o dnešním ránu..."

„Miluji tě." řekl Kakyoin najednou. „Miluji tě a nemůžu u tom lhát, protože je to nemožné to schovat a taky protože jsem do tebe beznadějně zamilovaný a nemůžu něco takového držet v sobě napořád." Otočil se na Jotara a cítil, jak se mu zahřívají tváře. „A chci strávit zbytek svého života... s tebou a jen s tebou. S nikým jiným jen s tebou." skončil Kakyoin, nechtěl nic víc než zmizet. Nikdy v životě takové klišé neřekl. Znělo to tak lacině, že si myslel že Jotaro tomu neuvěří. Nakonec Kakyoin nikdy nebyl dobrý v přiznávání svých citů. Znovu cítil slzy v očích.

Cítil, jak se Jotavův prst dotýká jeho brady, otočil se a cítil jak se jeho tváře ještě více zahřívají, když se díval do Jotarových hlubokých, temně a oceánově modrých očí. Nebyl to jen pohled sympatie nebo soucitu. Byla to láska. Jak se Jotaro blížil, jeho srdce bilo víc a víc.

Blíž.

Blíž.

Nemohl se dočkat až ucítí Jotarovy rty na těch svých.

Tentokrát už se nevrátil zpátky. Neutekl. Ve skutečnosti se přiblížil. Cítil že se přibližuje blíž k Jotarovi, jako by byl přitahován nějaký neznámým spojením.

„Neplač, kruci." zašeptal Jotaro, jeho hlas byl jemný a měkký. Zíral do Kakyoinových mokrých očí a jeho prázdný výraz nahradit skutečný úsměv.

„Promiň." omluvil se Kakyoin se stále jemným a tichým hlasem. „Promiň... promiň..."

„Neomlouvej se." řekl Jotaro něžně, když se jejich rty setkaly. Kakyoin sebou trhl a vážil si momentu, kdy byly jeho rty na Jotarových, byl stále překvapený, jak něžné jeho rty byly. Mohl by líbat Jotara celé dny. Roky. Zavřel oči. Jejich rty do sebe perfektně zapadaly, jako kdyby to byly kousky skládačky spojující jejich lásku. Natáhl ruku a začal si jeho prsty hrát s Kakyoinovým dlouhým pramenem vlasů. Jeho vlasy byly tak jemné že to bylo skoro neskutečné .

Jotaro se pomalu odtáhl a jeho výraz byl jemný. Kakyoinovi oči naplněné slzami zazářily pod stínem stěny za nimi, ale žádná slza nespadla. Kakyoin se cítil, jako by byl nejšťastnější člověk na zemi.

„Miluju tě." zašeptal Jotaro.

„Já tebe víc." řekl Kakyoin se lstivým úsměvem.

„Zavři hubu." odsekl Jotaro a naklonil se, aby políbil Kakyoina na tvář. Když se odtáhl, usmíval se. „Jsem tak rád."

„Já taky."

Nehybně tam seděli a koukali se tomu druhému do očí. Bylo to perfektní. Ať už bylo cokoliv, mělo to tak být. Kakyoin se nemohl dočkat co se po dnešku stane, ale rozhodně se toho nemohl dočkat.

„Hej Kakyoine, červená barva tvojich vlasů je tvoje přírodní?" zeptal se Jotaro, sotva šeptal. Jeho hlas byl jemný a měl tón skutečné zvědavosti, což bylo neobvyklé.

Kakyoin se pouze usmál. „Tato informace je tajná." Jeho prsty pomalu hladily Jotarovu tvář a v tu chvíli ucítil Jotaro jak se celé jeho tělo zahřívá. Zvlášť jeho rozkrok. Úplně zrudl, když se na něj Kakyoin zvědavě díval. „Copak?"

„N-Nic." řekl Jotaro pohrdavě, ale možná až moc pohrdavě, takže po něm Kakyoin střelil pochybovačným výrazem. Jotaro si položil obědový box na klín, aby zakryl svůj rozkrok. Na tohle bylo moc brzo.

Kakyoin zvedl svoji hlavu v obavách. „Jotaro, prakticky z tebe cítím vyzařovat teplo." dotkl se Jotarova čela. „Jsi horký. Chceš abych tě vzal domů?"

„Ne, jsem v pohodě." odpověděl Jotaro a dal si stehna blíž k sobě. „Věř mi."

Kakyoin zavrtěl hlavou. „Ne, jdeme domů." řekl, ale v očích měl zlomyslný výraz. „Jestli chceš, zítra v tom můžeme pokračovat."

Jotaro kývl a Kakyoin ho opatrně postavil na nohy. Jotaro byl opět otřesený, jak byly Kakyoinovy ruce hebké. Byly tak něžné. Tak laskavé. Jotaro v rozpacích držel svůj box před rozkrokem, když ho Kakyoin táhl dolů ze schodů a poprvé v životě se modlil k bohu, aby si toho Kakyoin nevšiml.

Kakyoin zvedl svojí i Jotarovu tašku. Potom šli do šatny a začali si dávat svoje věci do skříňky. Jakmile pár skončil s balením jejich věcí, začali se obouvat a pokračovali v jejich asi 20 minut dlouhé cestě.

„Jsi moc hodný, sakra." řekl Jotaro s ruměnci na obličeji. Kakyoin se usmál.

„Dík." řekl spíše koketním tónem a dodal, „Jsem v tom docela dobrý."

Jotaro se zasmál. „Mohu říct."

Když dorazili k Jotarově domu, Holly byla zaměstnaná zametáním podlahy u dveří. Vypadala překvapeně, když oba viděla procházet bránou.

„Jste doma brzo. Stalo se něco?" zeptala se Kakyoina se zvrásněným obočím. Častěji se ptala Kakyoina než Jotara, protože Jotaro se nikdy neobtěžoval jí něco říct.

„Ah, Jotaro se necítil dobře tak jsem ho vzal domů." řekl Kakyoin s úsměvem. „Nemusíte se o nic bát Holly-san, dokážu se o něj postarat, dokud nedokončíte svojí práci."

Holly se nadšeně usmála. „Jsi tak sladký, Kakyoine!" přišla k nim a hravě sevřela Jotarovu tvář. „Jakmile bude maminka hotová s prací udělá ti polévku dobře?"

Jotaro v odpověď protočil oči jako a kývl, když ho Kakyoin táhl k němu do pokoje, říkající Holly že ji uvidí později.

„Jotaro, neopírej se o mě tolik, jsi docela těžký." řekl Kakyoin s napjatým hlasem. „Bez urážky."

„V poho." řekl Jotaro, když si stoupl, uvolňující váhu na Kakyoinový ramenou. Vešli do pokoje a Kakyoin mu pomohl dostat se do postele. Pozoroval, jak si Kakyoin protahuje ruce a přemísťuje jeho židli blíž k posteli a sedá si na ni.

„Chceš abych tady zůstal nebo můžu jít do školy?" zeptal se ho Kakyoin.

„Prosím zůstaň tady." řekl Jotaro s evidentním náznakem zoufalství v jeho hlase. „Potřebuju tě."

„Dobře." odpověděl Kakyoin s jemným úsměvem.

„Sedni si ke mně do postele." zašepkal Jotaro. Kakyoin sebou trhl ale nakonec si sedl do postele.

„Vlastně nejsem nemocný."

Kakyoin vypadal zmateně.

V tom momentu si ho Jotaro přitáhl blíž k sobě a vnutil svoje rty Kakyoinovi. Jeho oči se rozšířily ale neodtáhl se. Vypadal spíš, že si to užívá.

Cítil, že si Jotaro svlékl jeho bundu a rozepínal jeho zelený gakuran. Kakyoinovi to ani trochu nevadilo.

Cítil Jotarovy ruce pohybující se nahoru pod jeho tričko a začínající cítit jeho hruď. Kakyoin dovolil vlastním rukám plížit se po Jotarovém svalnatém hrudníku. Ani jeden z nic se neodtáhl i přes to že jejich rty už se dotýkaly. Zdálo se, že se k sobě jen přibližují.

„Jotaro- jsi moc blízko." naštval se Kakyoin, když Jotarovy ruce šly níže.

„Promiň, promiň." řekl Jotaro a přesunul se ještě dál, jen trochu. „Jsi překvapivě svalnatý i přes to že jsi tak hubený."

Kakyoin se začervenal a cítil, jak mu Jotarovy ruce rozepínají kalhoty.