𝙊𝙘𝙚𝙖𝙣 𝙀𝙮𝙚𝙨 (JotaKak) || CZ PŘEKLAD || ✓

EUFORIE

Kakyoin se vrátil k Jotarovi domů asi hodinu potom, co z něj odešel. Převlékl si školní uniformu a teď měl na sobě jeho obvyklou bílou šálu a zelený kabát s bílými knoflíky a vyšitou třešní na přední kapse a malou šedou čepici. Jotaro cítil závratě z nadšení, když uslyšel Kakyoinův hlas z druhé strany dveří. „Promiňte za vyrušování!"

Jotaro se vydal ke dveřím a otevřel je, když uviděl usmívajícího se Kakyoina na prahu dveří. „Ahoj Jotaro."

„Ahoj." odpověděl Jotaro. „Byl jsi rychlý."

Kakyoin pokrčil ramena a zul si boty. „Měl by jsi se připravit Jotaro."

„Dobře." řekl Jotaro a šel k sobě do pokoje s Kakyoinem přilepeným na jeho zádech. Když se přehraboval v šatníku, Kakyoin si sedl na jeho postel a kopal do vzduchu tam a zpátky, když nahlas přemýšlel nad jeho 'nízkém' výsledku z testu. Jotaro přikývl jako by poslouchal a vydal se do koupelny, když Kakyoin přestal mluvit. Zavřel dveře, povzdechl si, svlékl se a vešel do sprchy.

Když byl hotový, utřel se ručníkem a když se natáhl pro své oblečení, všiml si, že si zapomněl přinést důležitou věc. Jeho spodní prádlo.

Zaklel, omotal okolo sebe ručník a na chvíli zaváhal, než otevřel dveře, jen aby vystrčil hlavu.

Kakyoin seděl na kraji Jotarovy postele a zíral z okna, zatímco mumlal nějakou melodii. Prudce se otočil, když si všiml, že na něj Jotaro kouká. „Co je?" zeptal se Jotara. V okamžiku, když uviděl, že Jotaro na sobě nemá žádné oblečení úplně zrudl, vzhledem k sexuálnímu zážitku, který s Jotarem měl před pár dny.

„Já, er... nějak jsem si zapomněl trenky." řekl Jotaro s hlasem plným rozpaků. „Do prdele..."

Kakyoin byl pořád rudý a raději opatrně se začal přehrabovat v Jotarovém šatníku. Nechtěl to zpřeházet. Kakyoin byl vždycky velmi organizovaný. Podal Jotarovi trenky a oba z toho druhého cítili sálající teplo když se jejich prsty na méně než sekundu potkaly.

„D-děkuju." řekl Jotaro, tváře měl pořád červené. Kakyoin se zdvořile usmál a ustoupil. Jotaro zavřel dveře a zaklel, že si nezkontroloval svoje oblečení před tím, než vešel do koupelny.

Když Jotaro vyšel, Kakyoin zvedal román a klouzal po povrchu stránek, aniž by věděl, že Jotaro vyšel z koupelny. Když se Jotaro dotkl jeho ramena trhl sebou. „Neviděl jsem tě vycházet."

„To je jedno." řekl Jotaro a nasadil si čepici. „Teď když jsem hotový, můžeme vyrazit."

Kakyoin vstal a následoval Jotara ke dveřím. „Nemůžu uvěřit, že pořád nosíš čepici." řekl. „O co se tím snažíš? Schovat se?"

Jotaro pokrčil rameny. „Nevím. Z nějakého důvodu se cítím bezpečněji." Usmál se a stáhl si svojí čepici do obličeje. „Nevím proč."

„Chápu." řekl Kakyoin, když se otočil a šel dál. „To je skvělý. Já nemám nic kvůli čemu bych se cítil bezpečněji. Kromě tebe možná." usmál se.

Když vyšli z domu na zahradu a začali si obouvat boty, Jotaro se začervenal. Před snídaní diskutovali o jejich plánech na dnešní den. Kakyoin navrhl že by mohli jít do nákupního centra a Jotaro se neotravoval dohadovat se s ním o jeho návrhu. Později plánovali jít na oběd a zajít do knihovny. Jotaro taky navrhl mít večeři venku s čímž Kakyoin souhlasil. Jotaro věděl, že jejich plán je perfektní a moc se na to těšil.

Cesta do pasáže byla klidná a tichá za což byl Jotaro velmi rád. Věděl, že takový klid nevydrží dlouho, protože Kakyoin byl mimořádně zručný ve videohrách, mezitím Jotaro by strávil většinu času řvaním na automat.