Příběhy z Barbarského souostroví

(2) Skrytá tma

Hanscup
Pár: Škyťák a Hans ( z ledového království)
Na přání:DestinyDraco

,,Co to je?"zeptala se mě Astrid. Sice už jsme to před dlouhou dobou skončili ale zůstali jsme přáteli. Stala se mou pravou rukou když jsem musel převzít povinnosti po svém otci. Když ho tehdy Bezzubka pod vlivem Alfy připravil o nohu stáhl se z popředí a postupně mi po jedné přenechává své povinnosti náčelníka.
Jednu po druhé aby si mohl užívat čas strávený s matkou. Po tom dlouhém odloučení si to asi skutečně zaslouží. Zaslouží si to navzájem vynahradit.

,, Píše nám královna Elsa Arendelská."řekl jsem zamyšleně a prohrábl si vlasy. Tohle je jedna z jeho oblíbenějších povinností. Mírové návštěvy do cizích království.,, Prý jí stále obtěžuje jeden nevítaný návštěvník. Sice ho vrátili do jeho domoviny ale jeho bratři jim ho zase vrátili aby pro něj našli vhodnější trest, protože už vykydal všechny stáje v celém království."dodal pobaveně.

,,Co s ním chceš dělat?"zeptala se podezřívavě, protože věděla že využiju té příležitosti abych mohl z Bezzubkou na čas odletět od těch šíleností na Blpu.

,, Určitě něco vymyslím."řekl jsem s úsměvem.

Docela jsem se do Arndelu těšil.
Byl jsem tam jen jednou jako špunt, tedy ještě menší a to jsme tam s tátou pluli lodí několik dní. Tomu dávám za vinu fakt,že když jsem tam letěl na Bezzubkovi zabloudil jsem. Doletěl jsem do míst kde jsem tušil Arendel v noci, což Bezzubkovi nevadilo ale já v té tmě nemohl najít ani zámek. Tak jsme přistáli v nějakém lese s tím,že až se rozední zkusíme to znovu.

Přistání by bylo ukázkové kdybych někoho nevyděsily.
Ozvalo se tiché vypísknutí a pak už jen něco co mi nápadně připomínalo vytahování meče z pochvy. Jako ani bych se toho moc nedivil ve svém brnění na Bezzubkovi mě nejeden protivník označil za démona, takže potkat mě v noci v lese asi bych taky tasil inferno.

Nejhorší ale je , že svého protivníka ani nevidím jaká je tu tma. Pohladil jsem Bezzubku pro uklidnění a zažehl svůj meč. Nechtěl jsem se s nikým prát ani podpořit jeho domněnku,že jsem démon. Jen jsem chtěl vidět a tohle mi přišlo nejjednodušší.

Tam kde začínaly stromy za hranicí mé mítinky na přistání stál muž. Mohl být podobného věku jako já, možná starší ale ne o moc. Měl hnědé vlasy, lehce nazrzlý a s daleko uspořádanějším účesem a jeho očí mi v tuhle chvíli připomínali odraz bouřkových mraků v hladině jezera. Takové oči jsem ještě neviděl a ta hloubka co se v nich ukrývala skrývala tolik tajemství, že bych je nejspíš ani za celý život všechny neodhalil. Postavou byl na mé úrovni, ani o moc svalnatější ani vychrtlejší, jen možná o pár centimetrů vyšší ale to mohli dělat ty boty. Celkově jeho oblečení bylo vznešené a uhlazené, vypadal zvláštně v porovnání s tím co se nosí u nás. Ale na druhou stranu já mám brnění z dračí kůže, takže asi nemohu soudit.

V ruce držel klasickou šavli a jeho postoj naznačoval,že teprve nedávno tasil. Navzdory tomu to ale nevypadalo,že by ze mě měl strach. Byl ostražitý a sledoval každý můj pohyb, ale tím to končilo. Neučinil žádný pokus o to na mě zaútočit, jen byl přípravný kdybych zaútočil já. Dokonce i když jsem držel v ruce meč tvořený ohněm. To jsem musel ocenit, hodnotil svého protivníka a nehnal se bezhlavě do boje u kterého nemohl předvídat, že vyhraje.

Byl trpělivý a myslel, to je něco s čím se nesetkávám tak často. Ještě pár okamžiků jsem ho sledoval a nechával se sledovat než začal být Bezzubka už trošku neklidný.