Příběhy z Barbarského souostroví

🏳️‍🌈pride month🏳️‍🌈 (5) Přízrak a upřímnost

Pár: Eret a Škyťák
Věnováno za připomenutí
DestinyDraco

Bylo zvláštní ho sledovat jak se s námi sžívá. Dřív to byl jeden z nejlepších atletů naší konkurenční školy. Občas to vypadalo,že na co sáhne to mu jde samo a pro náš tým byl vždy největší překážkou. Tak tomu tedy bylo až do loňského roku kdy přestoupil k nám. Přesto,že byl rival ho tým přijal, protože věděl že s ním máme mnohem lepší šanci vyhrát. Udělat vše pro vítězství bylo kapitánovo heslo a on se ho držel i když ostatní s týmu protestovali.

Taková Astrid zkrátka byla, uzavřela by smlouvu i se samotným ďáblem jen aby svému týmu pomohla. Jenže ďáblem on nebyl, naopak se upřímně snažil začlenit do našeho kolektivu až mě to děsilo.
Dokázal se hodiny bavit s Rybinohou o tom co jsme zrovna brali ten den ve škole a stejnou dobu strávil se Snoplivec i s dvojčaty. Tam jsem raději nepátral co dělají, můžu být rád, že už nejsem jejich oblíbený terč. Kdybych moc vyzvídal nemuselo by se mi to vyplatit. I s Astrid si skvěle padli do noty a nejednou jsem je přistihl jak ještě s Heather hrajou basket na hřišti za školou.

Jen já jsem mu nějak nepadl do oka. Kdykoliv jsem se k nim chtěl přidat, uznávám že jsem to raději zkoušel při jeho debatách s Rybinohou než při baskeru z holkama i když ke konci jsem byl tak zoufalý že jsem zkoušel i to, prostě mě ignoroval jako bych tam vůbec nebyl.
Uznávám, nejsem nejkrásnější, nejzábavnější, nejoblíbenější nebo nejšikovnější ale nemusí se chovat jako bych parazit nehodný jeho pozornosti.

To bylo ale přesně to co dělal. Takže jsem mohl jen sedět na své straně stolu, sledovat ho a tvářit se jako ,že jsem neskutečně spokojený s novým uspořádáním naší skupiny. Tedy na vrcholu všemi oblíbený Eret, pak ostatní Astrid počínaje a nakonec já. Ten který nesmí být osloven, tak mě tedy mezi námi přezdívá Rybinoha. Kdykoliv mě totiž osloví, nebo se mě jen na něco zeptá Eret buď úplně ignoruje mou účast v rozhovoru nebo prostě rovnou odejde.

Nejsem tam vítán, tak jsem se s tím smířil a přenechal mu je. Nejspíš si toho ti chápavější všimnou do konce týdne a ten zbytek doufám alespoň do konce roku. Nemám potřebu se vnucovat tam kde mě nechtějí a tady mě očividně nahradil někdo tisíckrát lepší.
Takže teď už nesedím u našeho stolu, místo toho si jídlo beru na hřiště kde teď nikdo není.
Tady můžu alespoň na chvíli zapomenout jak mě mý kámoši odepsali.

Bylo jedno kolikrát jsem Snoplivcovi pomohl aby nepropadl, kolikrát jsem dvojčata vytáhl z průšvihu, kolikrát jsem Astrid kryl když měla rande s Heather či kolikrát jsem to schytal za Rybinohu. Teď jsem byl nežádoucí, když si o mě Eret nechtěl opřít ani kolo.

Musel jsem tedy začít trávit čas jinak a nejvýhodnější byla brigáda. Ne,že bychom potřebovali peníze. Táta měl skutečně velkou firmu ale možná právě proto na mě neměl tolik času kolik bych potřeboval když mi už nikdo jiný nezbyl. Takže jsem vzal za vděk neplacenou brigádou v místním útulku. Je to jediné místo kde se cítím poslední dobou dobře. Není tu moc lidí a zvířata jsou skutečně ráda když mě vidí.
Alespoň někdo.

Mým oblíbencem byl nejkrásnější černý kocour jakého jsem kdy viděl, sice ho někdo připravil o většinu ocasu ale to mu na kráse neubralo. Přezdíval jsem ho Bezzubka. Neptejte se mě proč, sám to nevím.Už párkrát si ho někdo chtěl adoptovat ale nikdo mu neseděl, takže se vždy opět vrátil.

Dnes byla moje služba v podstatě klidná až do chvíle než si nás zavolali abychom si přijeli pro psa. To běžné neděláme ale asi to byl někdo důležitý. Měl jsem zrovna vše hotové tak mě poslali.