Příběhy z Barbarského souostroví

(1) Souboj

Pár: Škyťák a Astrid
Na přání:Elicm99

,, Setřásl si dvojčata?"zeptala se mě ještě dřív než mě uviděla. Nejspíš rozezná můj krok když mám tu kovovou nohu, nebo mě zkrátka zná až tak dobře.

,,Jo ale Rybynoha už semnou nebude chtít mluvit, protože jsem mu je hodil na krk s tím aby mi je nevracel dokud je nenaučí rozeznat nebezpečné situace od těch bezpečných."řekl jsem s ušklebkem a pokrčil rameny.,,Což znamená,že je nepotkám dokud je sám nevyhledám.
A co ty a Snoplivec?"

,,Pár okamžiků jsem na něj cukrovala a teď se mi opět vyhýbá jako dvojčata koupely."řekla s úsměvem. Počkala až jsem došel k ní než se pustila do svého obvyklého zlozvyku, pevně sevřela přední část mého brnění a přitáhla si mě k polibku. Neprotestoval jsem, protože jsem rád že už mě před tím přestala mlátit. I když zatím nevím jak se mi toho povedlo docílit.

,,Když jsme odlétali z Blpu netušil jsem ,že bude tak těžké najít si chvilku jen pro sebe."řek jsem s povzdechem a objal jí. Tohle je jedna z mála příležitostí kdy můžu. Normálně totiž Astrid na tyto projevy moc není. Nechce aby o nás kdokoliv věděl. V tom jí docela rozumím.

Nechci si ani představit jak by se tvářil Snoplivec kdyby to zjistil, možná by mě dokonce vyzval na souboj o JEHO Astrid.
Pamatuju si jak špatně snášel když prohrával v Blponiádě. To byl skutečně nepříčetný, protože jsem mu dle jeho názoru bral něco co mu podle jeho názoru patří.

Asi jsem to tím zakřikl, protože se mi zem pod nohama začala třást jeho dusotem. Přihnal se k nám jako velká přílivová vlna Snoplivec. Ve tváři se mu střídali výrazy jako obrazy na neviditelném žíravci.

Zůstal jsem stát jako zkamenělý a nebýt pohotové reakce Astrid našel by nás v objetí. Ona totiž odemně odskočila jako bych jí popálil a přeskakovala pohledem z něj na mě. Nečekali jsme ho tady a tak nějak jsme ani nevěděli co dělat. Nelíbilo se mi,že nám přerušil naší ukradenou chvilku, která nám dala tolik práce. Jenže to co mělo přijít později se mi mělo líbit ještě méně.

,,Co tady děláš Snoplivče?"zeptal jsem se rozladěně a on se na mě zamračil jako bych Thórovi shodil sochu nebo mu minimálně stoupl na nohu.

,,TY!...TY!..."zasekl se na tom zájmenu zatím co na mě řval a šermoval před sebou prstem. Vidět takhle Snoplivce byla sranda, i když on měl s tím vyjadřováním vždycky problém.,,Ty.. slizký podlézavý úhoři..ty ..jsi stejně chladnokrevný jako ty tvý ještěrky.."
Byl naštvaný. Co to říkám, přímo běsnil. Dál dupal a teď už se dokonce oháněl sekyrou, kterou ani nevím kde vzal. Musel jsem začít couvat, protože se přibližoval rychleji než by mi bylo milé. Tedy hlavně se přibližovalo ostří tý sekery.

,,Co to vyvádíš?"zeptal jsem se zmateně a on byl s každým prázdným promáčknutím zuřivější, bezhlavější. Pokud tedy někdo nějakou hlavu měl. O čemž jsem skutečně často pochyboval.

,,Sebral jsi mi jí. Ona je moje. "Obvinil mě a jen na okamžik se zastavil když ho emoce přemohli. Ublíženost co na chvíli probleskla na jeho tvářil byl za dlouhou dobu první ukaž toho, že skutečně něco cítí. Že není tím chladnokrevným válečníkem za jakého se vydává. V tu chvíli jsem zaváhal. Bylo to stejné jako při té poslední disciplíně Blponiády. Dělal mi ze života peklo už tak dlouho ale vidět v něm emoce je snad ještě děsivější.

,,Já nejsem ničí majetek!"zavrčela Astrid v souvislosti na jeho poznámku a dokonale mě tím probrala z mého hloubání. Ta sekera je ostrá a já tu přemýšlím nad tím kdy jsem na něm naposledy viděl nějaké jiné emoce než vztek a jeho obvyklý samolibí výraz.

,, Vyzývám tě na souboj, Škyťáku Šelmovská Štiko!"vyštěkl na mě vážně a ve mě zatrnulo. Tohle musím jako budoucí náčelník přijmout i kdybych nechtěl. Je to mou povinností.

Tohle není žádná hra ani soutěž, on na mě tu sekeru použije kvůli holce u které neměl nikdy žádnou šanci. Trochu absurdní ale nemůžu se od něj nechat zabít a to nejenom kvůli tomu,že je to značně nepraktické. Nemůžu mu nechat celý kmen Chuligánů na pospas, nemluvě o Astrid na kterou by v tom případě měl nárok.

Vytáhl jsem svůj meč inferno a postavil se do pozice kterou jsem se naučil při těch několika případech kdy jsem se střetl s lovci draků. Pokud to fungovalo na Vigga, proč by nemělo na Snoplivce.

Vykryl jsem většinu jeho výpadu na mojí hlavu. Čím víc jsem mu bránil v tom mě rozsekat jako dříví na topení tím byl agresivnější. Tím víc byl nepředvídatelný. Jednou mířil na hlavu, jindy se mě snažil rozpůlit ze strany.

Jsem docela rád,že nejsem zrovna nejmohutnější viking, protože bych přišel o svou největší výhodu. Hbitě jsem uhýbal do strany ranám, které se mi nechtěli vykrývat. V těchto případech jeho sekera většinou skončila v zemi nebo ve stromě. Nic z toho ho ale neudrželo dostatečně abych mohl tuhle frašku ukončit. Díky vzteku a síle měl sekeru vždy zase pevně v rukou na svobodě.

Jenže to co bylo jeho předností se ukázalo i jeho zkázou. Ohánět se tak těžkou sekerou takovým způsobem ho začalo vyčerpávat a díky tomu začal dělat chyby.

Jedná taková mi nakonec přinesla vítězství, už neměl takový stisk a já mu jí dobře zasazenou ranou vyrazil. Několikrát se otočila ve vzduchu a dopadla Astrid k nohám. Ona sobě navzdory byla celou dobu tiše a ostražitě nás sledovala.

Snoplivec tu prudkou ztrátu hmotnosti sekery ustál a po zádech se skácel k zemi. Přiložil jsem mu špičku Inferna doprostřed hrudi a tím ho dokonale uzemnil.

,,Mám takový dojem,že jsem vyhrál."řekl jsem zadýchaně a malinko se usmál. Nečekal jsem,že mě tak potěší konečně nad ním naplno zvítězit.

Teď už si nemůže nárokovat Astrid, po právu si jí teď mohu nárokovat. Ale jsem dostatečně příčetný abych něco takové nevypustil z úst. Kdybych to řekl nejspíš by mě vykostila jako tresku a už v životě semnou nepromluvila. Což nehodlám riskovat.

Nechal jsem ho na zemi se svou hanbou a vrátil se ke své společnici. Teď už nás tu snad nikdo rušit nebude, pomyslel jsem s úsměvem a když nám zmizel z dohledu políbil jí tentokrát sám.