Vlčí Královna [Narnie]- Dokončeno

13. KAPITOLA

Ráno jsem se procházela po táboře a čistila si dýku od krve. Ze stanu vyšel Petr, který se na mě překvapeně koukl. Já se podívala na místo, kde mluvil Aslan s Edmundem a on kývl na náznak porozumění.

Zrovna ze stranu vyšla i Zuzka s Lucinkou a Petr ukázal na místo, kam jsem před chvílí koukala já.

,,Edmunde!'' Vykřikla nadšeně Lucinka a chtěla se za Edmundem rozběhnout, ale Petr ji chytil.

Aslan s Edmundem se na ni podívali a Edmund šel k nim. Dal si ruce do kapes a koukal se do země. Aslan ho chvíli poté následoval.

Dva metry od nich se Aslan s Edmnundem zastavili.

,,Co bylo, bylo. Není nutné Edmundovi připomínat minulost.'' Řekl Aslan a odešel.

Chvíli tam jen stáli a Edmund se konečně odvážil promluvit.

,,Ahoj.'' Pozdravil. Lucinka se mu hned omotala kolem pasu a Edmund ji objal nazpátek. Pak k nim přišla Zuzka a zaujala Lucinky místo.

Když se odtáhli Zuzka se zeptala.

,,Jsi v pořádku?''

,,Jsem unavený.'' Odpověděl.

,,Běž se vyspat.'' pobídl ho Petr. Edmund ho obešel a když se blížil ke stanu, Petr se na něj otočil.

,,A ne aby ses...'' Chtěl ho nějak napomenout, ale potom se opravil. ,,...nám zase zatoulal.''

Edmund se usmál a odešel. Petr se otočil na mě a pusou naznačil děkuju.

Já se ušklíbla a ze srandy se uklonila.

...

pohled Petra

Zuzka, Lucka a Edmund seděli u snídaně. Já se opíral o skálu a pozoroval je. Edmund jedl strašně rychle a toho si Lucinka všimla.

,,Nikdo ti to nesní, nemusíš spěchat.'' Řekla Lucinka s úsměvem.

,,To se neví.'' Zašklebila se Karina, která zrovna procházela kolem. Edmund se otočil na Karinu, která zastavila. Navázali očí kontakt a hypnotizovali se pohledem. Po chvíli se Edmund začal smát a my ostatní taky.

,,Čemu se smějete?'' Zeptala se Karina s nechápavou tváří. Hned jsem se všichni smát přestali a vykulili na ni oči. Teď vyprskla smíchy ona a otočila se k nám na patě zády.

,,Dělám si srandu.'' Dodala a odešla.

,,Fajn holka.'' Usmál se Edmund. ,,Když se tě teda zrovna nesnaží zabít.'' Dodal a Lucinka dostala záchvat smíchu.

,,Určitě vám na cestu domů něco zabalí.'' Ujistil jsem je a Karina zase přišla.

,,My jdeme domů?'' Zeptala se Zuzka.

,,Jen vy.'' Opravil jsem ji a sedl si k nim.

,,Slíbil jsem, že na vás dám pozor, ale to neznamená že jim nemůžu pomoct.''

,,Ale to nejde.'' prohlásila Lucinka a všichni jsme se na ni podívali.

,,Potřebujou nás všechny.''

,,Lucko je to nebezpečný. Ty ses málem utopila, Edmunda málem zabili.'' Trval jsem na svým. Lucinka se koukla na Karinu, která hypnotizovala zem. ,,Ale Karina nás zachránila, tak ať rozhodne ona, jestli tu máme zůstat nebo odejít.''

Za chvíli k nám Karina vzhlédla a já na ni prosebně koukl.

,,Petr má pravdu. Je to nebezpečné.'' Řekla smutně a já se na ni vděčně usmál.

,,Ale...'' Chtěla protestovat Lucinka a Karina na ni ukázala prstem, ať je potichu.

,,Ale... musíme připustit, že Petr vás moc chránit nemůže, když bude někde úplně jinde a navíc je pravda, že potřebujeme vás všechny.'' řekla a já se na ni zamračil.

,,Právě proto musíme zůstat.'' Řekl Edmund.

,,Viděl jsem co čarodějnice dokáže. Sám jsem jí v tom pomáhal. Nemůžeme nechat obyvatele Narnie na holičkách.'' Rozhodl Edmund a Zuzka vstala.

,,Takže tím je to jasné.'' řekla a odcházela pryč.

,,Počkej, kam jdeš?'' Zeptal jsem se a Zuzka se podívala na Karinu.

,,Cvičit lukostřelbu.'' Usmála se Zuzka a Karina ji ihned dohnala.

,,Lucinko, chceš jí taky?'' Zeptala se Karina. Lucinka nadšeně vstala a rozběhla se k nim.

,,Půjdem se podívat?'' Zeptal se s jiskřičkami v očích Edmund. Já jen poraženecky kývl hlavou a šli jsme za holkami.

Nevím jak se tam dokázali dostat tak rychle, ale Zuzka s Karinou a Lucinkou už stáli u terčů.

Zuzka napnula luk a Karina bolestně vykřikla.

,,Ne, ne, ne. Agh, jestli takhle budeš střílet z luku, tak mi věř, že se nikdy netrefíš.'' Zakroutila hlavou Karina.

,,A jak teda?'' Zeptala se Zuzka a Karina k ní přišla blíž.

,,Nohy od sebe.'' Řekla a nohy jí od sebe odstrčila. 

,,Ruku víš.'' Řekla a ruku jí posunula víš. 

,,Zpevnit záda.'' Řekla a bouchla ji jemně do lopatek. 

,,A ruku víc napnout, jinak se ti bude třást a mineš.'' Narovnala ji ruku a stoupla si za ni.

Šíp poté trochu naklonila nahoru a poučovala dál.

,,Hrot šípu zaměříš na cíl... a střílíš.'' Řekla a odstoupila od Zuzany.

Zuzka vystřelila a trefila se přesně do středu.

Lucinka si vzala svou dýku a hodila ji do středu druhého terče.

Přišli jsme blíž a pochválili Lucinku.

,,Skvělý Lucinko.'' Řekl jsem jednohlasně s Edmundem.

,,Petře! Edmunde!'' Přiběhl k nám z ničeho nic pan Bobr.

,,Čarodějnice si vyžádala audienci u Aslana. Už je na cestě sem.''Oznámil a my všichni si vyměnili nechápavé pohledy.