Vlčí Královna [Narnie]- Dokončeno

11. KAPITOLA

Otevřela jsem oči a uviděla jasné modrá nebe.

,,Jsem mrtvá?'' Zamumlala jsem si pro sebe.

,,Ne, ale neměla jsi k tomu daleko.'' Promluvil známý hlas a já sebou trhla.

Koukla jsem se mu do očí a vyjeveně na něj koukala.

,,Jestli s sebou ještě jednou takhle cukneš, tak tě už asi neudržim a spadneš na zem.'' Varoval mě Petr.

,,Pusť mě. Určitě jsem těžká.'' Řekla jsem.

,,Jsi lehká. Už tě nesu půl hodiny.'' protestoval Petr, ale stejně mě pustli na zem. Usmál se na mě a prošel kolem mě. Když jsem se koukla kam šel, viděla jsem i všechny ostatní. Doběhla jsem je.

,,Vy jste to do mě narvali?'' Zeptala jsem se uraženě. Všichni kývli a ani se nezastavovali.

Já se nad představou že polykám nějakej výtažek zaksichtila a opět je dohnala.

,,Prosté dík by stačilo.'' řekl Bobr.

,,Prosté poslechnutí svý kámošky by stačilo. Přežila bych to.'' Nad tím se všichni uchechtli a já zamračila.

Podívala jsem se před sebe a otevřela pusu údivem. Byly jsme tam.

Vcházeli jsme do Aslanova tábora!

Náš příchod oznámil kentaur jenž zatroubil na roh. Všichni koukali jen na nás.

,,Proč na nás všichni tak zírají?'' Zeptala se Zuzka.

,,Možná, že jim připadáš srandovně.'' Zachechtala se Lucinka.

,,Děti z proroctví, o kterých se říká, že spasí celou Narnii, si to jen tak nakráčeli do Aslanova tábora. Možná proto?'' Zeptala jsem se.

Paní Bobrová si pořád upravovala kožich, než ji Bobr zastavil. ,,Matko, přestaň se upravovat. Vypadáš dobře.''

Zastavili jsme se před obrovským stanem u kterého stál kentaur.

,,Přišli jsme za Aslanem.'' Oznámila jsem a ostatní tvorové si začali šeptat.

Kentaur pohlédl na stan a všichni za námi se uklonili. Dokonce i já, což je zajímavé, protože jsem se mu nikdy neklaněla a ani se k němu nechovala slušně. No jo Karino, ty jsi takový dáreček.

Ze stanu vyšel mohutný majestátní lev a já se usmála od ucha k uchu.

Sourozenci se potom taky poklonili a já se zvedla.

,,Už mě bolí nohy.'' Vysvětlila jsem své ,,činy''. Aslan se usmál a potom nás přivítal.

,,Vítej Petře, synu Adamův. Vítejte Zuzano a Lucie, dcery Eviny. A vítejte i vy, Bobrovi.''

,,A co já?'' Zeptala jsem se uraženě a pár lidí zalapalo po dechu, jakože co si to dovoluju k Aslanovi.

,,A samozřejmě vítej i ty Skylar Karino II., dcero Kariny a Sillase.'' Jakmile to dořekl, všichni zalapali po dechu ještě víc.

,,Ale kdepak je ten čtvrtý?'' Zeptal se milým a zároveň přísným hlasem Aslan.

Všichni se opět zvedli a Petr začal vysvětlovat.

,,Proto jsme přišli pane. Potřebujeme vaši pomoc.''

,,Cestou sem nás postihlo neštěstí.'' Pokračovala Zuzka.

,,Našeho bratra zajala Bílá čarodějnice.'' Ujal se opět slova Petr.

,,Zajala? A jak se to stalo?'' Zeptal se strejda a všichni mlčeli.

,,On... je zradil Aslane.'' Řekla jsem zklamaně.

,,Potom zradil nás všechny!'' Usoudil kentaur.

,,Klid Oreiusi. Určitě se to nějak vysvětlí.'' Uklidnil kentaura Aslan.

,,Je to všechno moje vina...'' Vzhlédl k Aslanovi Petr. ,,...Byl jsem na něj zlý.''

Zuzka mu opatrně sáhla na rameno.

,,To mi všichni.'' Dodala.

,,Dokonce i já.'' Uznala jsem.

,,Ále ty jsi zlá skoro na všechny.'' Řekl pan Bobr a já se zamračila.

,,Je to náš bratr.'' Řekl Lucinka.

,,Já vím mé dítě, ale o to je jeho zrada horší. Bude to těžší než si myslíte.'' Řekl Aslan.