Vlčí Královna [Narnie]- Dokončeno

1. KAPITOLA

pohled 3. osoby

Malá Lucinka byla nadšená, když našla v pokoji prostornou skříň, která by jí mohla pomoct se schovat před svými sourozenci, se kterými hrála na schovávanou. 

Vlezla si dovnitř a zavřela za sebou. Pomaloučku začala couvat a čekala, kdy narazí na zadní stěnu skříně. Couvala, couvala a pořád couvala.

Přišlo jí divné, že se ještě neocitla na konci skříně, ale moc to neřešila. Když už ale byla dost daleko od dveří, do ruky ji píchlo jehličí. Lucinka se lekla a cukla s sebou. Pomalu začala otáčet hlavičku dozadu, aby se ujistila, že jí právě vážně píchlo jehličí z borovice pokryté sněhem.

Rozhlédla se kolem sebe a uviděla nádhernou krajinu pokrytou sněhem. Nechápala jak se toto místo dokázalo dostat do skříně, ale moc to neřešila. Rozplývala se nad krásou okolí.

Nadšeně postupovala dál a dál od vchodu do skříně a pozorně si prohlížela každý detail přírody. Na tváři měla obrovský úsměv, jenž však opadl když uslyšela prasknutí větvičky. Rychle otočila hlavu k místu odkud zvuk pocházel, ale nic neviděla. Najednou se ozvaly kroky a pak další a další. Lucinka se kolem sebe vystrašeně rozhlédla, ale nic nespatřila.

Chvíli poté se před ní zjevil faun. Nesl pár balíčků a deštník, jenž zabraňoval vločkám, aby dopadaly na jeho malinké růžky.

Lucinka vyděšeně zakřičela a faun na tom nebyl jinak. Lucka se schovala za lucernu, která byla vedle ní a faun se schoval za nejbližší strom.

Lucinka sebrala kousek odvahy a opatrně vykoukla zpoza lucerny. Když si všimla, že se jí faun bojí stejné jako ona jeho, usoudila, že ji nechce ublížit a začala se k němu opatrně přibližovat.

Faun též vykoukl zpoza stromu a když si všiml, že se malá holčička přibližuje a že opatrně zvedla první balíček jenž jí přišel pod ruku vyšel ze své provizorní skrýše.

Faun se k ní opatrně přibližoval a Lucinka si všimla, jak se mu třesou kopyta. Podala mu balíček a opatrně se zeptala.

,,Vy se mě bojíte?''

Faun ji začal obcházet a sbírat další balíčky.

,,Ne- ne, no, já jen- já- já- ne, ne- já jen- já- já- jen jsem vás nechtěl polekat.'' Vypadlo z něho nakonec a koukl se na malou dívku.

Lucinka se pobaveně uchechtla.

,,Nezlobte se že se ptám... ale co jste zač?'' Zeptala se nechápavě Lucinka.

,,No víte já, já jsem faun. Ale co jste vy? Nějaký trpaslík bez vousů?'' Zeptal se a oplátku on.

,,Nejsem trpaslík, jsem holka. A navíc, jsem nejvyšší z celé naší třídy.'' Řekla a podala faunovi poslední balíček, který ležel na zemi. Faun ho opatrně vzal a nechápavě se zeptal.

,,Vy, vy chcete říct, že jste dcera Evina?''

,,Moje máma se jmenuje Helena.'' Řekla Lucinka.

,,Ano, chci říct, že jste... člověk.'' Vydechl faun.

,,Ano to jsem.'' Řekla hned Lucka.

Faun se rozhlédl kolem.

,,Kde se tu berete?'' Zeptal se tajemně.

,,No, našla jsem prázdný pokoj a v něm byla skříň...'' Faun nenechal Lucku domluvit, protože jí skočil do řeči.

,,Prázdný pokoj? To je v Narnii?''

,,Narnii?'' Zeptala se nechápavě Lucka.

,,Ano.'' Přitakal faun.

,,Co je to?''

Faun pokrčil obočí a opatrně přešlápl.

,,Jak to myslíte, jste přece v ní. Všechno od té lucerny...'' Ukázal zavřeným deštníkem na lucernu. ,,...až po hrad Cair Paravel...'' Ukázal deštníkem do dálky. ,,... na pobřeží východního oceánu. Každý klacek, kámen, který tu vidíte, každý rampouch... je Narnie.''

Lucinka se kolem sebe rozhlédla a vydechla.

,,To je pěkně velká almara.''

,,Almara?... Já- omlouvám se. Dovolte mi představit se, jmenuji se Tumnus.''

,,Ráda vás poznávám pane Tumnusi. Já jsem Lucinka Pevensieová.'' Řekla Lucinka a natáhla ke faunovi ručičku.

Faun na ni koukal jak na zvevení.

,,Podejte mi ruku.'' Vyzvala ho Lucinka a faun opět pokrčil obočí.

,,Proč?''

,,Já, já vlastně ani nevím. Lidi to dělají, když se seznámí.'' Vysvětlila Lucinka.

Faun se zasmál a se slovy. ,,Velmi zvláštní.'' Lucince ruku podal.

,,Tak tedy, Lucinko Pevensieová, ze slavného města Almara, ze vzdálené země Prázdný Pokoj, nedala byste si se mnou šálek teplého čaje?'' Zeptal se Tumnus.

,,Děkuji mockrát, ale... asi bych se už měla vrátit.'' Začala uvažovat Lucinka.

,,Je to odtud jenom kousek. Čeká tam na vás, oheň a- a topinky a čaj a koláč a možná, že otevřeme i sardinky.'' Začal Lucku pan Tumnus přemlouvat.

,,No, já nevím.'' Řekla smutně Lucinka.

,,Prosím.'' Žádal dál pan Tumnus.

,,Každý den nepotkám nové přátelé.'' Řekl sklesle.

,,No, možná bych mohla na chvilku zajít.'' připustila Lucinka. ,,Když máte ty sardinky.''

,,Heh, mám jich tam celý sud.'' Řekl nadšeně Tumnus a už odváděl Lucinku k sobě domů.