Vlčí Královna [Narnie]- Dokončeno

17. KAPITOLA

Šla jsem vedle Aslana a Zuzky přímo ke svému trůnu. Byla jsem zatraceně moc nervózní, ale Petrův, Edmundův, Zuzčin a Lucčin úsměv mě jakýmsi způsobem uklidňoval.

Došla jsem ke svému trůnu a postavila se čelem k davu lidí.

,,Ve jménu východního oceánu, vám představuji královnu Lucii Chrabrou.'' Řekl Aslan a paní Bobrová k Lucince přišla s polštářkem, na němž byla stříbrná korunka. Pan Tumnus si ji převzal a nasadil ji Lucince na hlavu.

,,Ve jménu západního hvozdu pak krále Edmunda Spravedlivého.'' Řekl Aslan a Tumnus mu nasadil stříbrnou korunu.

,,Ve jménu zářivého jížního slunce královnu Zuzanu Laskavou.'' Řekl Aslan a pan Tumnus ji nasadil zlatou korunku.

,,Ve jménu jasné severní oblohy, vám představuji krále Petra Vznešeného.'' Řekla Aslan a pan Tumnus Petrovy nasadil zlato obrovskou korunu.

,,A ve jménu celé Narnie, vám představuji ať už vlčí, vílí nebo sefoní, srdce celé Narnie, jenž pro nás bude bít dokud slunce neuhasne a bude tu pro nás i v těch nejtemnějších dobách, královnu Skylar Karinu II. Naději na lepší zítřky.'' Řekl a Tumnus mi nasadil zlatou korunu.

Všichni jsme si sedli na trůny a Aslan mluvil dál.

,,Kdo se jednou stane králem Narnie, zůstane jím až do smrti. Nechť nás vaše moudrost provází, dokud z nebe nespadne poslední hvězda.''

,,Ať žije královna Lucie, ať žije král Edmund, ať žije královna Zuzana, ať žije král Petr, ať žije královna Karina!'' Zvolal celý dav.

...

Večer jsem se procházela po pláži a přemýšlela nad životem. Na co jiného bych taky mohla myslet.

Do písku jsem dělala šlápoty a uslyšela kroky. Věděla jsem, že to je Alsan ale nechtěla jsem, si to připustil.

,,Je čas.'' promluvil po chvíli a mě se v krku udělal obrovský knedlík.

,,Už?'' Zeptala jsem se sklesle.

,,Ano.'' Odpověděl a já se hluboce nadechla.

,,Tak dobře.'' Řekla jsem a pomalu jsme začali odcházet od hradu.

pohled Lucinky

Vyhlížela jsem z kradu a viděla odcházející karinu a Aslana.

,,Nebojte, zase je uvidíme.'' Uklidnil mě pan Tumnus.

,,Ale kdy?''

,,To nikdo neví.'' Odpověděl mi a pokrčil rameny. ,,Ale jedno vím. Dokud tady budete vládnout vy, Narnii se bude dařit dobře a rozhodně je nebudeme potřebovat.'' Povzbudil mě.

,,Budou mi chybět.'' Zašeptala jsem.

,,Můžete se s nimi jít rozloučit.'' Poradil mi Tumnus a já se rozběhla na pláž. Ihned jsem Karinu objala a vzlykala jí do trička.

,,Prosím nechoďte.'' Vzlykla jsem a Karina si ke mně klekla.

,,Neboj, neodejdeme navždy. Jednoho dne se vrátím a znova se uvidíme.'' Ujistila mě a já k ní napřáhla malíček.

,,Slibuješ?'' Zeptala jsem se a Karina se usmála. Malíčkem se dotkla toho mého a mrkla na mě.

,,Slibuji má královno.'' Řekla rádoby diplomaticky a já jí skočila kolem krku. Když jsme se odtáhli Karina se proměnila ve vlka a ještě jednou se na mě podívala.

,,Sbohem.'' Řekla a začala po boku Aslana odcházet pryč.

Přišla jsme zpátky do hradu a Petr se na mě podíval.

,,Kde je Karina?'' Zeptal se a napil se z poháru.

,,Odešla.'' Zamumlala jsem a Petr obsah poháru vyprskl na Edmunda. Edmundovi to ale v tu chvíli bylo jedno.

,,Jak jako odešla?'' Nechápal Edmund.

,,Prý se ještě uvidíme. Slíbila mi to.'' Řekla jsem a po tváři mi stekla slza.