Vlčí Královna [Narnie]- Dokončeno

6. KAPITOLA

Vraceli jsme se zpátky do doupěte, kdežto jsme uslyšeli zavytí.

,,Co říkali?'' Zeptal se mě Bobr.

,,Jdou po nás. Ví naši polohu.'' Vysvětlila jsem.

,,Běžte!'' Zakřičela jsem na všechny.

Všichni jsme se rozutekli, ale Lucinka značně nestíhala. Počkala jsem na ni a proměnila jsem se ve vlka. Hlavou jsem naznačila ať mi nasedne na záda. Lucinka nadšeně poslechla a chytila se mého sněhového kožichu. Rozběhla jsme se jak nejrychleji to šlo.

Vtrhli jsme do doupěte a Bobr zařval.

,,Pospěš matko! Jdou po nás!''

,,Už běžím!'' Řekla paní Bobrová a začala balit věci.

,,Co to dělá?'' Nechápal Petr. Bobr jen nechápavě zakroutil hlavou.

,,Ještě mi poděkujete. Čeká nás dlouhá cesta a bobr je mrzutý, když má hlad.''

,,Já už mrzutý jsem!'' Řekl Bobr.

,,Budeme potřebovat jam?'' Zeptala se Zuzka a já protočila očima, což byla určitě pěkná podívaná protože, když Lucinka uviděla vlka protáčet očima zasmála se.

,,A kdo nám asi udělá palačinky?'' Zeptal se Petr zpoza rohu.

Najednou jsme uslyšeli vrčení a štěkání a já věděla, že bude zle. Začali se pokoušet udělat do střechy doupěte díru a paní Bobrová začala naříkat.

Radši jsem nechala Lucinku slézt z mích zad, protože bychom se do tunelu nevešli.

Bobr nás všechny popohnal a vešli jsme do tunelu u kterého jsme ani nevěděli kam vede.

,,Tunel jsme vykopali s jezevcem. Vede do jeho domečku.'' Vysvětlil Bobr, abychom věděli kam vůbec jdeme.

,,Mě jsi říkal, že vede do kostela.'' Naštvaně zamrmlala paní Bobrová.

Lucinka zakopla a spadla na zem.

,,Lucinko?'' Zeptala se Zuzka a za chvíli bylo slyšet štěkání.

,,Jsou v tunelu.'' Zašeptala Lucinka.

,,Tudy!'' Přikázal Bobr.

,,Honem.'' Popohnala nás paní Bobrová.

Rychle jsme běželi dál, ale zastavili jsme se na rozcestí.

,,Proč jsi nevzal mapu?!'' Zakřičela hystericky paní Bobrová.

,,Protože kvůli jamu, nezbylo v kapse místo!'' Zakřičel nazpátky Bobr a vyskočil do tunelu vedoucího nahoru. Vystoupili jsme nahoru a Lucinka zakopla o zkamenělá zvířata. Za chvíli, kdy jsme zaterasili vchod jsme se koukli na ,,sochy''. Bobr přišel k ,,soše'' Jezevce a dotkl se ho. Paní Bobrová ho chytila za ramena a zašeptala.

,,Je mi to moc líto drahý.''

,,Můj nejlepší parťák.'' Chvíli jsme všichni jen tak stáli a koukali se na zkamenělá zvířata.

,,Co se jim stalo?'' Zeptal se smutně Petr.

,,Tak dopadne každý, kdo zkříží cestu čarodějnici.'' Řekl Lišák, který vyběhl z úkrytu.

,,Ještě jeden krok všiváku a rozsekám tě na cimpr campr.'' Řekl nasupeně Bobr a paní Bobrová ho zadržela. Lišák se zasmál a seskočil z římsy.

,,Uklidni se. Patřím na stranu dobra.'' Řekl v klidu.

,,Dobra? Ale vypadáš jako jeden z těch podvraťáků.'' Řekl naštvaně Bobr.

,,ÁÁÁ, jaká to nešťastná podoba, ale jestli vidím dobře, máte tady vlka.'' řekl a stočil pohled na mě.

,,Dokonce bílého, což značí alfu. Jak můžete vědět, že není na straně zla a nevelí tomu všemu?'' Zeptal se nechápavě a já se proměnila v člověka.

Lišák se na mě podíval vytřeštěnýma očima a já se ušklíbla.

,,Protože kvůli zlu jsem přišla o celou rodinu a můj strýc je samotný Aslan?'' Položila jsem řečnickou otázku a Lišák se mi poklonil.

,,Omlouvám se princezno Karino, nevěděl jsem, že jste to vy.'' Řekl omluvně a já kývla na náznak odpuštění.

,,No nic, můj původ zatím hoďte za hlavu. Teď musíte jednat.'' Rozkázal. Slyšeli jsme jak se už vlci přibližují. Všichni jsme se za zvukem otočili a pak se koukli na Lišáka.

,,Co máme udělat?'' Zeptal se pohotově Petr.