Passerine [CZ překlad] ✓

1. | Jako liška do nory

JEDNA | JAKO LIŠKA DO NORY

⋅⋆━━━━━≫⋆⋅☆⋅⋆≪━━━━━⋆⋅

Před tímhle vším musel mít život. Matku, otce, domov. Možná sestry či bratry. Ale bylo to tak dlouho - tak dlouho – a jediné, co teď znal, byla tahle krvavá hra. Jeho ruce neznaly nic jiného než pevné sevření kolem meče, který věčně útočil a nacházel si svou stopu přes kůži a kosti.

Samozřejmě, že se snažili utíkat. Postavili zdi a krčili se v rozích, ale vždycky je našel. Někdy prosili. Někdy se radši rozhodli skočit z útesu, než aby čelili jeho zúčtování. A někdy na něj zírali s očima tak prázdnýma, jako byly jeho vlastní a smrt uvítali s otevřenou náručí. To byli ti, kterým nejvíc záviděl.

Technoblade nikdy neumírá, šeptali kolem táboráků a pohřebních hranic.

Přál si, aby to nebyla pravda.

Hlasy ho zavedly ke královstvím, hrabstvím a městům – nezáleželo na tom, co mu nabídly na oplátku; hlasy nepožadovaly peníze, požadovaly krev. Bojoval za odvážné muže a za hloupé muže, chamtivé krále a naivní rebely. Bojoval za armády předem odsouzené k neúspěchu a dovedl je ke slávě. Ztratil vědomí o počtu spojenců, po jejichž boku bojoval – po nějaké době se jejich jména a tváře vytratily v zákoutí jeho mlhavé paměti.

A pak tu byl Anděl smrti.

Byl jedním z mála lidí, jehož reputace se rovnala Technobladově. Ten o andělovi slyšel skrze šeptané příběhy a útržky klepů v krčmách. Slyšel jsem, že má obsidiánová křídla, řekl jeden muž druhému nad šálkem piva. Slyšel jsem, že jednou úplně sám zmasakroval celou armádu. I Zelený bůh z něj má strach.

Technoblade si začal představovat nemilosrdného muže – nesmrtelného řezníka se stejně ubohým úšklebkem jako byl ten jeho. Ale Philza nebyl pomstychtivý anděl. Byl jenom Philza.

Potkali se úplnou náhodou, v zemi ledu a sněhu. Ta byla pustá, ale společnými silami to změnili – zprvu jako spojenci, a pak jako přátelé. Přes to všechno se Philza namísto úšklebku usmíval a namísto krákorání se smál. Během klidnějších dnů čas trávili s šálkem čaje nad šachy a tiché chvíle tak utišily křik v Technově hlavě, i když jen na okamžik.

„Víš," řekl Techno během jednoho jejich tréninkového zápasu (museli samozřejmě zůstat v kondičce, protože čas klidu nikdy nevydrží tak dlouho, jak lidé doufají), „příběhy o téhle tvé stránce nikdy nemluví."

Philza se s malým pobaveným úsměvem na tváři zastavil. „Oh?" řekl. „A o čem tedy ty příběhy mluví?"

„Říkají ti Anděl smrti," Techno zabořil paty do země, zatímco Philza pokračoval v náporu úderů za použití svého otupělého meče. „Říkají, že za sebou necháváš cestu plnou destrukce a že-" Techno se odrazil a jal se útoku. „-ti nic není svaté."

Jejich čepele se setkaly. Tlačily proti sobě snažíce se získat nadvládu a jen díky tomu, že si stáli tak blízko, si Techno všiml změny ve Philzových očích. Chvilkový chlad, který byl stejně tak brutální jako vánice zuřící venku za okny. Byla tam a v okamžiku zmizela. Do očí se mu navrátilo světlo, Philza se zasmál a zas tlačit proti Technovu meči.

„Příběhy jsou zvláštní záležitost," řekl Philza během dalšího úderu mečem, sotva dal Technovi čas na to, aby se vyhnul. „Některé z nich jsou pravdivé..."

Pohyboval se moc rychle. Když se k němu Philza přiřítil a úderem rukojetě meče do žeber jej srazil na podlahu tréninkové místnosti, Techno nemohl dělat nic jiného než tam stát. Techno se vyškrábal na kolena, ale Philza už nad ním dávno stál drže meč vysoko nad jeho hlavou, oči mu zářily emocemi, které Techno nedokázal identifikovat. Klečíc před první osobou, kterou nazýval svým přítelem, Technoblade se poprvé ve svém nesmrtelném životě cítil loven.