Passerine [CZ překlad] ✓

4. | Ptáci mého druhu

ČTYŘI | PTÁCI MÉHO DRUHU

⋅⋆━━━━━≫⋆⋅☆⋅⋆≪━━━━━⋆⋅

Na balkóně, kde kdysi byli dva, teď stáli tři muži. Smrtelný král, smrtelný princ a jejich učitel s rudýma očima. Dole v zahradách se shromažďovali poutníci, řádně unavení z cesty ze všech koutů obrovského království. I v tenhle okamžik do hlavního města proudili další, zírali kolem sebe s vytřeštěnýma očima plnýma zmatení a v kapsách se měli zastrčené oznámení o branné povinnosti, či jej nervózně svírali mezi prsty.

Všichni fyzicky zdatní občané království jsou povoláni ke královu hradu, psalo se ve všech dopisech, které poslové na nejrychlejších královských koních a poštovní ptáci roznesli od rušných měst až k tichým vesnicím. Blíží se válka a je na čase bránit svou vlast.

Dopis o branné povinnosti dále upřesňoval, že do královské armády měli být zahrnuti pouze ti ve věku nad osmnáct let. Mnozí se to ale rozhodli ignorovat. Mezi hordou sahající pomalu až do samotného srdce království se nacházel hnědovlasý chlapec, který stanovenou věkovou hranici nesplňoval o jeden rok. Kapuci svého otlučeného pláště si ponechal na hlavě tak, aby nikdo nemohl spatřit stopy chlapectví, které měl stále neomylně vryté do kůže jako nějaké značení.

Někdo si toho ale všiml. Byla to dívka s vlasy tak růžovými jako okvětní lístky ibišků, které pěstovala na své zahradě. Celý svůj život žila ve městě. Jednou do jejího květinářství zavítal muž se stejně ibiškově růžovými vlasy a ponurýma nesoustředěnýma očima. Zeptal se jí, jestli má na prodej nějaké žluté růže, a pak je všechny vykoupil. Teprve, když odešel a zamířil k lesům, jež hraničily s městem, si uvědomila, kdo onen muž byl. A teď pochodovala ulicemi města, které se během týdne proměnily k nepoznání. Svou zahradu nechala v péči svého postaršího souseda. Na dveřích květinářství tkvěla cedule, která doufajícím zákazníkům sdělovala, že je na dobu neurčitou zavřeno. A teď už nezbývalo nic jiné, než pozorovat tok davu a dohlížet na cizince, který byl rozhodně mnohem mladší než ona sama, a přemýšlet, jestli ji přežije.

Prošli pod hradními branami, kde s ostražitým pohledem postávala žena, které říkali Kapitánka. Řídila se rozkazem poslat pryč kohokoli příliš mladého, příliš nemocného či příliš starého – ale pokaždé, co se jim podívala do očí, viděla pouze sebe. Cestu do své nynější pozice si vybojovala, ujistila se, aby si získala náležitou reputaci, a na stráži pro královskou rodinu stála více než desetiletí. Byla to právě její tvrdohlavost, která ji sem dostala, a její uniformu zdobily medaile od krále – ať už od starého, tak od nového. A byla to tvrdohlavost, kterou teď v těchto lidech viděla. Takže zatímco konala svou povinnost tím, že blokovala cestu nejmladším, nejnemocnějším a nejstarším, kdyby na okamžik odvrátila svůj zrak, když se letitý válečník snažil ze všech sil skrýt vrásky na hřbetech jeho zjizvených rukou, nebo když si sedmnáctiletý chlapec schoval obličej pod kapucí, nebo když se kolem ní kulhavým krokem protáhl kovář se zlomenou nohou, která ještě nebyla plně uzdravená... no, také by to považovala za svou povinnost.

Než se chlapec a obchodnice s květinami ocitli v zahradě, už tam byl dav lidí. Lidé si stáli bok po boku, tlačili se a udupávali poslední zbytky květin mrtvé královny. Obchodnice se zašklebila, když jejími botami šlapala po okvětních lístcích a stoncích a násilně je tak udupávala až zpět k půdě. Chlapec si těch květin vůbec nevšiml. Zíral totiž nahoru k balkónu a díval se na muže, na jehož volání odpověděly tisíce.

Většina z nich svého krále nikdy předtím neviděla, ale všichni slyšeli příběhy o chlapci, který byl korunován v předvečer svých šestnáctých narozenin po záhadném zmizení – nebo smrti či atentátu, záleží, kterým pověstem byste věřili – a kterého vedl jeho zvláštní rádce. Království míru nikdy nemělo žádný důvod k tomu znát jméno Technoblade, ale ti, kteří slyšeli lidový příběh o rudookém vládci ze studené a vzdálené země, si mezi sebou šeptali o podobnosti, či náhodě, či jakémukoli dalšímu slovu, které mohlo zdůvodnit onen pocit neklidu, který jim bublal až v žaludku.