Není láska jako láska

XXXVI.

Příchozí hovor
[Přijat]

,,Už mám čas. Chceš si povídat?"

,,Jo, jasně! Máš vážně čas, jo?"

,,Jo."

,,Dobře."

,,Tak o čem?"

,,O čemkoliv."

,,Tak začni."

,,Dobře. Taaakže... rumba už uklidil. Byl jsem se venku projít a viděl jsem obřího psa. Vlkodad? Vlkodan? Teď nevím."

,,Vlkodav."

,,Jo, tak vlkodav. Byl hrozně roztomilej a jeho páníček mě nechal si ho hladit. Řekl mi, že spousta lidí se velkých psů bojí, ale že ti bývají většinou naopak milí, protože si narozdíl od těch malejch nemusí vybojovávat respekt. Hustý, co?"

,,Jo."

,,A taky jsem viděl veverku. Aspoň myslím."

,,Takže sis to užil."

,,Yes. A taky jsem trochu přemýšlel. Asi už Taeho dostávám pomalu z hlavy."

,,Nice. Možná už nebudeš tak natvrdlej."

,,Ha ha."

,,Je to pravda."

,,Hm."

,,Hele, tys měl u nás včera návštěvu?"

,,Jo, kámoš ze střední. Vadí to?"

,,Nene, jen jsem si všiml vytahnutých bačkor a zapomněl jsem se zeptat."

,,Aha. A nevadí to teda? Chtěl
jsem se tě zeptat, ale nechtěl
jsem rušit."

,,Jo, ne, nevadí. Můžeš si klidně uspořádat párty, pokud ti to jde líp než nabalování."

,,Nech už toho. No tak nejsem Don Juan jako ty, no. Nemusíš mi to furt připomínat."

,,Pff, Don Juan, jo? Tak to dík."

,,A ne snad? Sukničkář jak se
patří. Celej ty."

,,Ne, protože já s nima nespím."

,,To je další věc, co furt ještě nechápu."

,,Co na tom nechápeš?"

,,Proč to děláš? Vždyť jsme jenom kámoši. Spolubydlící."

,,Protože se mi líbíš."

,,Líbí se ti každej druhej."

,,Ne, zatím jenom tři lidi se mi líbili."

"Já a tvoji dva ex?"

"První ex je holka. Líbíl se mi ještě jeden kluk, se kterým jsem se seznámil v zahraničí. Ale neměl jsem dost odvahy se ho zeptat na číslo. Nebo aspoň na jméno."

,,Aha..."

,,Aha... pff."

,,Co zas?"

,,Ty neumíš vůbec normálně komunikovat."

,,Jak to? Vždyť jsem neřekl nic divnýho."