Není láska jako láska

LXIV.

,,Ah, tak jak se má Rico?" optal se znovu, jako by ho vůbec nezajímalo, že Yoongi promluvil. Kdyby z toho dělal vědu, zastrašil by kamaráda a ten by už nevydal ani hlásku. Jako když rodiče v ironii gratulují svým teenagerům, že vyšli z pokoje nebo něco uklidili.

Yoongi pokrčil rameny, že asi dobře. Namjoon se usmál. Jeho nižší kamarád byl z lásky k Ricovi roztomilý. Vždyť je to jen holub – ale bacha, to není ledajaký špinavý holub, to je Yoongiho milovaný holub Rico! Tomu se na světě nic nevyrovná. Podnět dost dobrý na to, aby Yoongi otevřel ústa a něco z nich vyšlo.

,,Tady blízko by měl bejt rybník, ne? Myslím, že je to tudy," navedl Namjoon kamaráda na menší postranní cestičku. Pod botama jim začly skřípat kamínky a větvičky. ,,Jako kluk jsem poblíž chodil do školky, pokud si to pamatuju správně."

Namjoon zavzpomínal na staré dobré časy. Nebyl si jistý, jestli se neplete, ale okolí mu opravdu bylo nápadně povědomé. Pokud jdou správně, měl by je čekat dobře skrytý rybník, pěkně čistý a průhledný.

A opravdu tam byl. Ale byl tam i jeden problém – párek labutí, chránící své mladé. Samec na kluky syčel a dominantně rozvíral svá velká bílá křídla. Yoongi nevypadal, že by hrozbu vnímal, takže ho Namjoon musel za předloktí odtáhnout. Byla to škoda, ale aspoň zabili další minuty času.

,,Je docela vedro, nezdá se ti?" řekl Namjoon. Nečekal odpověď. Ačkoliv mu to zezačátku bylo divné a nepříjemné, v deset hodin večer už prostě jen mluvil sám. Občas jen slyšel, jak se o komunikaci snažil Yoongiho prázdný žaludek, jinak nic moc. ,,Vezmu tě na nanuka."

,,Chceš tohohle nebo tohohle?" dal Joon kamarádovi na vybranou. Tušil správně, že mu bude muset jednoho vylosovat. ,,Fajn, tak tady máš. Rozbalíš si ho sám?"

Ne. Sotva ho držel v ruce – ne, že by se nějak zvlášť snažil.

,,Ukaž," poručil mu mladší a už si od něj nanuka bral, ,,podrž."

Postaral se o práci a předal výsledek Yoongimu, který ho nepřítomně uchopil. Namjoon si rozbalil i svoji dobrůtku a začal jíst, když si všimnul, že je jediný.

,,Yoongi," povzdychnul a zezdola donutil jeho ruku posunout jídlo až k puse, ,,jez, než se ti to rozteče."

Možná o tom Yoongi ani nevěděl a fungoval za něj jeho prázdný pupek, ale opravdu začal jíst. Joon se vnitřně zaradoval a pustil se do své zmrzliny. Chvíli tedy mlčeli oba. Mladší malinko odbočil z jejich trajektorie, aby se zbavil odpadků, ale ani když se vrátil, nepromluvil.

,,Děkuju, bylo to dobrý," pochválil Namjoonovu snahu najednou Yoongi, jako by celý večer nepromlčel. Mladší se z toho až rozkašlal.

,,Rádo se stalo," usmál se a ještě si odkašlal. Nevěřil svým uším. Nebyl si jistý, jestli ho rozmluvil on, ale přesto na sebe byl hrdý. Potichu si užíval tu chviličku slávy.

,,Rozdával si to s Taem u nás doma," objasnil znenadání Yoongi. Namjoon sotva popadl dech. Odkud Yoongi vzal takovou povídavou najednou? Ze zmrzliny? To asi ne. Kolik hodin už jsme venku? Třeba čekal na přesný čas, aby to řekl. Ale kdo je Tae? Jimin si to rozdával s Taem? Yoongi je viděl?
Namjoon ještě chvilinku čekal, jestli mu k tomu nebude řečeno víc, ale nic se nedělo. Jen šli dál.

,,Ah, tak to je na prd," vypadlo z něj. Neměl tušení, co se na takové věci odpovídá. Ve filmech se vždycky ti chudáčci objímali. Pomohlo by to Yoongimu? ,,Upřímně teď nevím, co dělat... chceš třeba obejmout nebo něco?"

Yoongi pohnul pusou, jako by říkal ,,obejmutí by bylo fajn". Namjoon to tak bral. Zastavili se, vyšší se natáhnul a pořádně staršího obejmul. Byl docela shrbený, paže měl prostrčené pod Yoongiho, čímž ho takticky nutil ty jeho zvednout a potažmo ho též obejmout, a svou bradu mu zabořil do ramene.

Čekal na signál, že už to stačí, ale jediné, co se k němu dostalo, byly kapky na jeho zádech. Yoongi plakal úplně potichu. Slzy byly jediné důkazy, že opravdu brečí. Ani se neklepal, dokonce dýchal normálně. Namjoonovi to přišlo ještě horší, než kdyby vřískal jako nána a dělal scény.

Sám byl totiž úplným opakem, když šlo do tuhého. V psychicky náročných situacích míval záchvaty, při kterých se klepal jako osika a bulel, dokud mu oči neopuchly do ruda a hlas nezhrubnul, až bylo těžké ho poslouchat.