Voněl po cigaretách

IV

Byla to taková úleva, mít konečně nějakou střechu nad hlavou. Ležet v horké vaně. A všechno to bylo jen díky němu. Jeho zásluhou. Ještě víc jsem ponořila své unavené tělo do horké vody. Spokojeně jsem zamručela. Tak nějak jsem věřila, že mě v tom nenechá. Ale co si budem povídat... malý červíček pochybností ve mně hlodal. Protože jsem nevěděla, co bych dělala, kdyby nepřijel. Myšlenky typu „co by kdyby“ mi bláznivě vířily hlavou mezitímco jsem ze sebe smývala špínu posledních dnů. S povzdechem jsem vložila hlavu do dlaní a lokty opřela o kolena. Měla bych mít radost. Podařilo se mi dokázat, že jsem měla pravdu já a ne matka. Že to se mnou nemyslí jen tak, protože mě nenechal v tom nejhorším a vzal mě pod svá ochranná křídla. No jo, jenomže co když…
 ,,A dost!“ zavelela jsem svým myšlenkovým tokům ostře a ponořila hlavu do teď už ne moc teplé vody.
Potřebovala jsem šampon. Svůj jsem neměla, tak jsem se rozhodla pro první, co jsem našla, nějaký ovocný, vyživující. Ušklíbla jsem se a začala si jím vehementně mydlit hlavu.

Po důkladném očistném procesu jsem pomalu lezla ven. Vyždímala jsem si vlasy, což nebylo k ničemu, protože mi z nich stále po zádech stékala voda a zabalila se do osušky. Vypustila jsem vodu z vany a vylezla ven. Okamžitě mi naskočila husí kůže a já si uvědomila, že nemám co na sebe. Dramaticky jsem povzdechla a zadívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem otřesně. Několikadenní bloudění ulicemi udělalo svoje. Otevřely se dveře a stál v nich on. Zadívala jsem se na něj skrz zrcadlo. Posměšně se usmál.
,,Co je?“ zeptala jsem se a už mi na tváři pohrával úsměv.
Ukázal na mě.
,,Dost dobrý.“
Sjela jsem pohledem můj neuspokojivý osuškový oděv a mokré vlasy a otočila se k němu čelem.
,,A co jako, tak vypadám jak chudá příbuzná,“ ohradila jsem se a už jsem neovládla smích.
Beze slova vzal ze stohu jeden ručník a přišel ke mně. Podívala jsem se na něj, ovšem se špatným očekáváním. Ano, čekala jsem něco romantického, jako každá zblázněná holka. Jenomže on… je tak trochu jiný.
Zezačátku to tak vypadalo. Rozdělal ručník a položil ho na moje mokré vlasy. Pak jím ale začal rychlými pohyby třít. Ne že by se to minulo účinkem, z vlasů už alespoň necrčela voda, ale potom, co mi ručník z hlavy sundal, jsem vypadala, jako bych se měsíc nečesala. Jen jsem na něj zírala a on měl co dělat, aby nevybuchl smíchy, jen se přiblble usmíval.
,,Díky, fakt ti děkuju,“ pronesla jsem ironicky.
Zasmál se a řekl: ,,Není zač, myslím, že jsi nikdy nevypadala líp.“
Zatvářila jsem se dotčeně a otočila se zpátky k zrcadlu ve snaze trochu chuchvalce na mé hlavě zkrotit. A bylo by se mi to bývalo podařilo, kdyby...
,,Lásko, ještě řekni, že jsi naštvaná,“ ozval se potom, co mě asi minutu pozoroval a omotal mi ruce kolem pasu.
Neodolala jsem a usmála se.
 ,,Nech mě, debile. Podívej, jak kvůli tobě vypadám,“ bránila jsem se naoko a snažila se jeho ruce setřást.
Ještě zpevnil sevření a přitulil se ke mně tak, že jsem v zrcadle viděla jeho obličej těsně u mého.
,,Ale no tak, na tobě se nic zkazit nedá,“ zašeptal a políbil mě na klíční kost.
Snažila jsem se dělat, že nic a stále rozmotávala vlasy. Cítila jsem na kůži jeho horký dech, který začínal zrychlovat, a přemístil rty k mému krku. Lhala bych, kdybych měla tvrdit, že mě to nechávalo chladnou. Po chvíli se na mě podíval, tentokrát pořádně, z očí do očí. Opětovala jsem mu pohled. Pomalu přibližoval své rty k těm mým a já těsně před jejich spojením uhnula, stále hrající dotčenou. Odtáhl se se širokým úsměvem, pevně mě přitiskl k sobě a mluvil ke mně z absolutní blízkosti, jeho slova mě doslova šimrala na tváři.
 ,,Proč se bráníš, když stejně oba víme, jak to dopadne, hm?“ hrál si na chytrého.
 S úsměvem jsem pokrčila rameny. Znovu se zasmál.
,,Tak toho nechej a dej mi pusu, co ty na to?“ pobízel mě.
Místo odpovědi jsem přitiskla rty na ty jeho. Splynuly jsme v dlouhém polibku. Přitiskl mě ke zdi a rukou zajel pod osušku, kde mi jemně zmáčkl stehno. Stiskla jsem mu zátylek.
 ,,Chyť se mě,“ zašeptal, já ho obejmula kolem krku, on mě chytil za stehna a odnesl mě až do ložnice, kde mě jemně položil na postel. Byli jsme zrovna v sedě a já ho zbavovala kalhot, když mě chytil za ramena a jemně odstrčil. Hladil mě po ramenou a beze slova mě sledoval.
,,Děje se něco?“ zeptala jsem se s malou dávkou nervozity. Pravou rukou mě pohladil po tváři, políbil mě na čelo a levou ruku propletl s mou.
,,Jsem tak rád, že tu jsi,“ řekl měkce a něžně mě políbil.
Vtiskla jsem mu polibek a pohladila celou tvář.
 ,,Ani nevíš, jak jsem ráda já,“ odpověděla jsem s úsměvem. Taky se usmál, znovu si přitáhl moji tvář, zmocnil se mých rtů a  položil mě na postel.