Voněl po cigaretách

XV

Alexandr se ke mně otočil. Jeho oči se mi upřely do tváře a bleskly poznáním. Pak se podíval na moje vlasy. Znovu přesunul telefon k uchu.
,,Ne, to je v pohodě. Poradím si. Dobrou," řekl a ukončil hovor.
Pak se jeho prsty uvolnily a mobil padl s třesknutím na podlahu. Ztěžka jsem polkla. O pár kroků se ke mně přiblížil, aby se mohl dotknout mojí tváře. Vzal mi hlavu do dlaní a přiložil rty k mému spánku. Vydechla jsem. Vzal mě do náruče a pevně sevřel. Vdechl vůni mých vlasů.
,,Panebože, tohle už mi nikdy nedělej."
Tiše jsem se zasmála.
,,Co sis myslel, ty blázne?"
,,Já... vlastně nevím. Jen jsem věděl, že mám někoho v posteli a nejsi to ty."
Znovu jsem se rozesmála. Odtáhl se ode mě na dálku paží a zadíval se mi do očí.
,,To není k smíchu," řekl mi vážně.
Postavila jsem se na špičky a políbila ho na špičku nosu.
,,Ale jo, trochu je. Kdybys viděl, jak ses tvářil," dobírala jsem si ho s úsměvem.
Zacukaly mu koutky potlačovaným smíchem. Pohladil mě přes svoji mikinu po ramenou a jednou rukou mi zajel přes zátylek do krátkých vlasů. Pátravě jsem pozorovala jeho výraz. Chvíli ještě zkoumal můj nový účes a pak jeho oči sklouzly k mým. Usmál se.
,,Líbí se mi to."
Taky jsem se usmála. Pak znovu zvážněl.
,,Kdy?"
Nemusel upřesnit, na co se ptá.
,,Hned, jak jsi odešel."
V očích se mu objevily obavy.
,,Nikdo mě nepoznal," řekla jsem.
Pokývl hlavou.
,,Jak to šlo?"
Uhnula jsem pohledem a upřela ho do země.
,,Moc dobře ne. Měla jsem z toho divný pocit," přiznala jsem.
Nadzvedl mi bradu, aby mě donutil podívat se mu znovu do očí.
,,Udělala jsi dobře. Teď už bude všechno jednodušší."
Přikývla jsem, protože jsem to věděla. Zhluboka si oddechl.
,,Takže... teď co? Shelly nebo Laura?"
,,Už nechci být Shelly," zakroutila jsem hlavou. Chytil mě za ruce a přitáhl si mě k sobě tak blízko, že mě zahřívalo teplo jeho těla. Přiblížil rty k mojí tváři.
,,Budu tě milovat pořád stejně, je mi jedno, jestli budeš Laura nebo Shelly. Stejně ti budu vždycky říkat Šmušli," zašeptal mi do ucha.
S vděkem jsem omotala paže kolem jeho krku. Zvedl mě do náruče.
,,A teď vážně... zdá se mi to, nebo cítím moji pečlivě střeženou slivovici?" zeptal se přísně.
Uvolnila jsem stisk a kajícně se schoulila. Zasmál se a vykročil k ložnici.
,,Jsi tak boží. Ale stejně se už moc nevyspíš," pohrozil mi s křivým úsměvem

No tak, lidi. Dejte mi nějakou zpětnou vazbu.