Voněl po cigaretách

I

Šmušli, dovol mi tě ještě vidět, alespoň jednou -  četla jsem na obrazovce monitoru a nevěděla, co mám dělat. Samozřejmě, že jsem si ho přála znovu vidět. Chtěla jsem to víc, než cokoliv jiného.
Když já nevím - vyťukala jsem na klávesnici nerozhodně.
Rozmysli se. Víš, že jsem schopný ještě počkat, ať by to bylo na jakkoliv dlouho - odepsal a usmál se.
Zkousla jsem si spodní ret. Že by? Volala jsem si s ním snad po třech letech a už to mělo zajít k tomu, po čem jsem nikdy nepřestala toužit. Zvažovala jsem všechna pro a proti. Nakonec mi proti vyšlo jen jedno, i když o to větší. Ale všechna ta pro celou tu pomyslnou váhu převážila.
Dobrá - kývla jsem. Usmál se.

Večer jsem přemýšlela. Nebo spíše vzpomínala. Na to, jak s ním tehdy bylo úžasně. A potom na ty následky. Trhání vlasů, mlácení hlava nehlava, modřiny na zádech. Pláč po nocích, nechuť pokračovat v životě bez toho, co jsem tehdy chtěla úplně nejvíc. Nejtěžší období. Promnula jsem si oči a upřeně pozorovala strop. V duchu jsem uvažovala. Co když to bude ještě horší? A co si mám představit ještě horšího, než to bylo předtím? Měla bych litovat? Znovu mi před očima proběhl obraz jeho usmívající se tváře. Ne, určitě ne, došla jsem k závěru a konečně zavřela oči.

Jsem tak hrozně nervózní... jestli se to zvrtne, cokoliv, bude z toho průser století. Neklidně postávám, prohrabuju si vlasy, okousávám kůži z prstů.
,,Šmušli,“ ozvalo se mi za zády.
 Okamžitě jsem se otočila... a uviděla ho. Užívala jsem si, že ho konečně vidím... pak jsem se zhluboka nadechla a padla mu kolem krku. Je to ten nejlepší pocit na světě. Obtočil mi paže kolem těla a mě zaplavil ten charakteristický pocit. Do nosu mě udeřila jeho vůně, která se misila s cigaretovým zápachem. Zhluboka jsem ji vdechla. Cítila jsem, že se mi do očí derou slzy. Zabořila jsem obličej ještě víc do jeho ramen a nechala slzy volně stéct. Stiskl mě pevněji a vtiskl obličej do mých vlasů.
,,Nedoufal jsem, že tě ještě někdy obejmu,“ šeptal a já, neschopna jakýchkoliv slov, ho jen mlčky objímala.
Chytl mě za bradu, nadzvedl mi obličej a přitiskl svoje rty na ty moje. Zatočil se se mnou svět. V ten moment mi bylo jedno úplně všechno. Žila jsem tím okamžikem, nezáleželo mi na ničem, jenom na tom, že je se mnou, tak hrozně blízko. Věděla jsem, že ten pocit s nikým jiným nezažiju, protože tak umí líbat jenom on. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Jako by do mě po těch letech vdechoval život. Cítila jsem se jako znovuzrozená. Lačně jsem příjimala chuť toho polibku. Chuť něhy, lásky, touhy a cigaret.

Čekali jsme tak dlouho...

Usmál se na mě, přitiskl se ke mně a propletl si se mnou prsty. Opřela jsem si čelo o jeho hruď a stiskla jeho dlaně.
,,Jako by to bylo teprve včera, že?“ prohodil s úsměvem.
,,A přitom to byla taková věčnost,“ přitakala jsem.
Pustil mi dlaně, pohladil mě po vlasech, odhrnul ofinu z čela a přitiskl mi na něj rty. Slastně jsem přivřela oči. Tohle dělal vždycky jenom on. Zasmál se.
,,Co je?“ zeptala jsem se.
Zakroutil s úsměvem hlavou.
,,Ale nic.“
,,Nekecej, jinak by ses nesmál,“ ohradila jsem se. Znovu mi odhrnul vlasy z čela a upřel oči na moji pigmentovou skrvnu.,,
,,Botička,“ pousmál se. Udeřila jsem ho s úsměvem do hrudi a sedla si na lavičku. Zadívala jsem se na zatažené nebe. Dosednul vedle mě. Přitiskla jsem si bundu těsněji k tělu.
,,Je ti zima?“ zeptal se a očima se vpaloval do těch mých.
,,Trochu,“ odpověděla jsem.
Přiblížil se ke mně, co nejblíž to šlo, dal mi ruku kolem ramen a druhou si mě přitáhl úplně k sobě. Zabořila jsem hlavu do jeho kožené bundy.
,,Kdybych to neřekla, tak mě jako ani neobejmeš, jo?“ rýpla jsem si s úsměvem.
Uchechtl se.
,,Obejmu… asi.“
,,Asi?!“ vykřikla jsem a rádoby naštvaně se na něj podívala.
To už se smál a pohladil mě po vlasech. Znovu jsem se o něj opřela.
,,Chtěl jsem mít nějakou záminku, abys neřekla, že se po tobě hned sápu,“ řekl a zazubil se.
Zasmála jsem se.
,,Říkáš po tom, co mi strčíš jazyk do krku hned v prvních minutách,“ zamumlala jsem a na tváři mě hřál úsměv.
Rozesmál se.
,,Jako by se ti to nelíbilo,“ řekl a já jen pokrčila rameny stále s úsměvem na rtech.
Hladil mě jednou rukou po zádech a druhou mi držel dlaň. Cítila jsem jeho teplo prostupující bundou. Políbila jsem ho na tvář a pocítila jemné strniště. Našel moje rty a políbil mě. Přejel mi hřbetem dlaně po tváři. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Vjel rukou na má holá záda. Škubla jsem sebou. Jeho ruka byla chladná, a přesto se mi horce vpalovala do kůže. Obejmula jsem ho kolem pasu. Jezdil mi dlaní po zádech. Nechtěla jsem, aby ten okamžik někdy skončil. Zvedla jsem hlavu a zjistila, že mě pozoruje. Usmál se. Byla jsem absolutně šťastná. Přitiskla jsem hlavu k jeho hrudi, poslouchala jedním uchem šumění větru a tím druhým tlukot jeho srdce a klidný dech. 

,,Alexi?“
,,Hm?“
,,Slib mi, že tohle potrvá navždy,“ prosila jsem polohlasem. Zvedl mi prstem pod bradou hlavu a s úsměvem pronesl:
,,Doufám v to, Šmušli.“
Políbil mě a pozoroval naše spojené dlaně. Začal si hrát s mými prsty. Vyloudila jsem zasněný úsměv a dál se ohřívala v jeho přítomnosti.