Ráno jsem se vzbudila a nemohla se zorientovat. Poplašeně jsem se posadila a rozhlédla se po místnosti. Pohled se mi zastavil na pohozeném tričku na podlaze. Uvědomila jsem se a usmála se. Mužské tričko jsem si oblékla a tiše otevřela dveře do haly.
,,Ale, už jsi vzhůru?“ ozval se hlas z kuchyně.
Vešla jsem tam a uviděla ho usměvavého u plotny. Když jsem přišla blíž, abych zjistila, co tvoří, vtiskl mi polibek. Provokativně jsem se opřela o kuchyňskou linku. Přejel mě pohledem, i když nepřestával míchat vejce na pánvi. Zasmál se a sklonil pohled.
,,Co?“ zeptala jsem se nechápavě.
,,Proč ty trika vlastně nosím já, když jsi to ty, kdo v nich vypadá dobře?“ odpověděl s úsměvem. Přitiskla jsem se k němu.
,,Nepřeháněj. Ale, když už jsme u toho... nevidím důvod, proč by mi mělo vadit, že jsi bez trička,“ pošeptala jsem mu do ucha.
Posadila jsem se ke stolu a prohrábla si zacuchané vlasy. Pohled mi neustále bloudil k jeho postavě, oděné jen ve spodním prádle. Položila jsem bradu na spojené ruce na stole.
,,Pořád máš stejně pěknej zadek,“ zažertovala jsem, ale jen tak napůl.
,,A předpokládám, že se ti pořád stejně líbí v kuchyni,“ doplnil se smíchem myšlenku.
Vydala jsem souhlasné zamručení a zadívala se z okna. Když židle naproti mně zastonala, pootočila jsem tím směrem hlavu. Seděl proti mně, usmál se a přisunul ke mně talíř plný snídaně. Vděčně jsem mu oplatila pohled a pustila se do jídla. Během jedení jsem na sobě neustále cítila jeho zrak. Vložila jsem poslední sousto do úst a zabloudila k němu pohledem. Přiblble se usmíval. Polkla jsem a zeptala se: ,,Co je?“
Úsměv se začal nápadně rozšiřovat.
,,Jsi tak roztomilá, když jíš,“ odpověděl měkce. ,,Jak nějaký křečíček.“
,,Ty teda umíš skládat komplimenty,“ řekla jsem rádoby urážlivě, ale hlas mi bublal smíchem. Zasmál se.
Najednou se můj smích změnil v plícervoucí kašel. Do očí se mi nahrnuly slzy z bolesti na hrudi. Když kašel konečně odezněl, zaregistrovala jsem Alexe stojícího vedle mě. Chytil do dlaní moji ruku. Starostlivě si mě prohlížel.
,,Je ti dobře?“ zeptal se.
Rozbolavělým hrdlem jsem polkla, utřela si utečenou slzu a přinutila se k úsměvu.
,,Jasně,“ odpověděla jsem povzbudivě a pevně stiskla jeho ruku ve své dlani.
ČTEŠ
Voněl po cigaretách
RandomMěla jsem ideu svého vysněného muže. Když jsem ho potkala, okolnosti mi ho krutě vzaly. Musela jsem čekat několik let. Dnes je mi 18. A rozhodla jsem se pokračovat tam, kde jsem tehdy přestala. Rozhodla jsem se vzít svůj život do vlastních rukou. Je...
