Voněl po cigaretách

XX

Vložila jsem klíč do zámku a nepřítomně otevřela dveře. S tichým klapnutím se zavřely. Opřela jsem se o ně a hlava mi do nich hlučně narazila.
,,Zlato?" ozvalo se z obýváku. Nedokázala jsem v sobě najít dost čehokoliv, abych mohla odpovědět. Za chvíli se vynořil ze dveří, kde zůstal stát. Když viděl moji kamennou tvář, celý ztuhl nejhorším očekáváním.
,,Co se sakra stalo?" ozval se.
,,Alexi, já... vím, že už jsi toho pro mě udělal až až, ale... doufám, že tohle bude poslední věc, o kterou tě žádám. Věř mi, že se cítím strašně... sobecky, protože tě pořád využívám a..." začala jsem mluvit, když ke mně přistoupil, položil mi dlaně na obě tváře a naléhavě se mi zadíval do očí.
,,Hej hej.... zpomal," nabádal mě tiše.
Zmlkla jsem.
,,Jenom chvilku dýchej."
A tak jsem to udělala. Zavřela jsem oči a soustředila se na každý nádech a výdech, který moje tělo potřebovalo. Když jsem otevřela oči, Alex se na mě pořád díval.
,,Lepší," přiznala jsem polohlasem.
Usmál se a obkroužil mi prstem linii rtů.
,,Pojď si sednout a zkus to pomaleji."
S povzdechnutím jsem přešla do obýváku a posadila se. Alexandr se posadil naproti mně do pohodlného křesla. Vložila jsem hlavu do dlaní.
,,Byla jsem venku... původně jen tak, chtěla jsem se projít," začala jsem potom. ,,Zakotvila jsem v internetové kavárně. Já... neřekla jsem ti to, ale... psala jsem e-mail na místní gympl. Chci... chci si dodělat střední," pokračovala jsem a přemýšlela jsem, proč jsem mu to vlastně neřekla dřív. Proč jsem to před ním tajila? On sám se na mě díval značně nedůvěřivě a do jeho pohledu se začalo vkrádat něco, co jsem tam v životě neviděla.
,,No a... dneska mi přišla odpověď. Potřebují ještě nějaké moje údaje, jen... všechno to existuje, ale na moje pravé jméno, tak mě napadlo...."
,,Jestli ti náhodou nezařídím i tohle?" skočil mi do řeči. Kajícně jsem sklopila hlavu, čekajíc na jeho další reakci. Krutě se zasmál.
,,To snad nemyslíš vážně," řekl a postavil se. Začal přecházet po pokoji sem a tam. ,,Já... zařídím ti všechno. Chceš tu zůstat, fajn. Jelikož máš fanatickou rodinu, tak ti obstarám nové jméno. Platím ti všechno, co potřebuješ. Máš kde spát. Dostal jsem tě dokonce i z nemocnice dost brzo na to, aby zavolali policii kvůli tomu, žes u sebe neměla žádné doklady. A..." začal se znovu krutě smát. ,,Ty," ukázal na mě prstem. ,,Než abys byla ráda, že jsi ráda, tak ještě vymýšlíš něco takového a čekáš, že to bude bez následků," dořekl a zastavil se u skříně. Znenadání do ní kopl takovou silou, až mě ta rána přinutila nadskočit a přivřít oči.
,,A ještě to uděláš za mými zády! Co sis sakra myslela?!" rozkřičel se na mě.
Neodvážila jsem se nic říct, protože měl pravdu.
,,Ježiši Kriste... co jako čekáš, že teď udělám? Myslíš, že je to tak jednoduché?! Zařizovat všechny ty věci kvůli pičovinám, které si vymyslíš?!"
,,Střední není pičovina, chci..." chtěla jsem se ohradit.
,,Ne!" bouchl pěstí do stolu. ,,Je mi úplně jedno, co chceš, Shelly. Nemůžeš mít tyhle věci, když jsi na útěku, do prdele! A proč jsi mi to neřekla?! Proč jsi chodila do nějaké zasrané kavárny?!" vzteky přímo běsnil.
Tiše jsem vydechla a postavila se.
,,Tohle... nemá smysl se o tom teď bavit. Já... fajn. Nebudu na to ani odepisovat. Bylo to hloupé," řekla jsem tiše a dala se na taktický ústup.
U dveří mě ale Alexandr dohnal a přirazil mě ke zdi. Ruce měl přiložené k mým ramenům a silně mě do nich tlačil, jeho oči hořely špatně potlačovaným hněvem.
,,Proč jsi to udělala?" řekl tiše.
,,Nechtěla jsem ti přidělávat starosti..." odpověděla jsem mu stejně potichu.
Trochu se oddálil a prohrábl si vlasy. Mlčky jsem čekala. Přitočil se zpátky ke mně a pěstí silně udeřil do stěny těsně vedle mojí hlavy. Dech se mi zadrhl v plicích.
Co se to s ním děje?