Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko... //tenis//

Řekni prosím že si děláš prdel

Tomi:

Už 10 minut sedím v blonďákově klíně, a rozdýchávám svůj pláč. Jenis nepromluvil za tu dobu ani slovo, a za to jsem byl upřímně rád. To je jeden z důvodů, proč ho miluju, dokáže mě pochopit. Ucítil jsem palčivou bolest rány, a krev, jak mi stéká po tváři, a cukl sebou. Jenis se odemě odtáhl, a podíval se na moji tvář, odkud mi stékal proud krve.
,,Tomi...ošetřil sis tu ránu?" Zeptal se Jenis po chvilce zkoumání mé rány. Já pouze záporně zakýval hlavou. ,,A... čím sisi to udělal?" zeptal se opatrně. Vstal jsem, došel ke dveřím, a čekal až ke mě dojde Jenis. Ten se neochotně zvedl, a šel zamnou. Došel jsem do koupelny, a začal se prohrabovat ve skříňce.

Jenis stál opřený o dveře, a čekal co vytáhnu
Nakonec jsem to našel, a podal mu to.
V ruce svíral starou, špinavou a zrezlou žiletku. ,,Řekni prosím že si děláš prdel" podíval se na mě s hrůzou v očích. Já jen sklopila zrak, a zakýval na náznak nesouhlasu.
,,Tomi! Jseš normální?! Vždyť můžeš chytit infekci, nebo otravu krve!" Provinile a se slzama v očích jsem se na něj podíval.
,,Promiň...já...nechtěl jsem na tebe křičet...ale...tohle je vážný...už to nedělej...jasný?" Zeptal se, a já přikývl. Utěšovně mě obejmul, a já se zas cítil v bezpečí. ,,Máš tetanovku naočkovanou že?"
,,Mám" zašeptal jsem, a on se odemně odtáhl.
Zase jsem měl pocit že mi něco chybí.
,,Dobrý, musím ti to vyčistit, aby se ti to nezanítilo. Pojď, musíme dolů, lékárnička je u pračky." Řekl, a otevřel mi dveře.

Oba dva jsem došli dolů, do té malé místnosti, kterému většina z nás říkala prádelna, protože prakticky nic jiného než pračka zde není.
,,Sedej" ukázal na pračku a začal se přehrabovat v lékárničce. K mé smůle je ta pračka zle tvarovaná, a celkem vysoká, a já na ní nebyl schopen vylézt. Jenis si toho všimnul, pousmál se, položil lékárničku zpět do poličky, a přešel ke mě. Jenis mě vysadil na pračku, a s úšklebkem se vrátil zpět se vrátil k lékárničce. Já zčervenal, a koukal před sebe. Modroočko vzal lékárničku, a přesunul se předemě. Otočil jsem hlavu tak, aby měl k ráně lepší přístup. 

Jenis:

Chtěl bych aby ty úžasné oči které mě pozorují, a vůbec on celý byl můj. ,,Asi to bude trochu štípat" upozorním ho, a vezmu do ruky dezinfekci ,,Hmm" zamručí jen, a dál mě pozororuje, a určitě si myslí, že o tom nevím. Jak naivní Tomi. Dám mu ruku kousek od rány, tak aby až mu tam budu stříkat dezinfekci, aby neskončila i v jeho očích. Tvář okolo rány mu úplně hořela, to znamená, že infekce se mu do rány nejspíš dostala. To je mamlas, fakt že jo... Nastříkal jsem mu do rány dezinfekci. On sebou trochu škubnul, a bolestně zasyčel. Ránu jsem mu trochu vyčistil. ,,Běž se obléct do něčeho pořádného, venku je zima, já jdu za produkcí" řeknu mu, a uklidím lékárničku ,,Co? Proč?" povzdechl jsem si a otočil jsem se n něj ,,Máš v tý ráně infekci, musí se ti na to podívat lékař." Tomi se na mě vyděšeně podíval ,,Nikam nejdu, lékaře nenávidím, ani se odsud nehnu." ,,Tomi dělej" povzdechl jsem si, a šel za produkcí. Ty mi řekli, ať ho radši odvezu do Berouna k lékaři, že hold dnešní natáčení bude bez nás. V domnění že Tomi dostal rozum, jsem se vydal do jeho pokoje, kde však nebyl. Prošel jsem skoro celý Likehous, ale nikde nebyl, jediné místo kde jsem nebyl, byla prádelna. Vešel jsem tam, a on stále seděl na pračce, tak jak jsem ho tam nechal. ,,Tomi...jseš jak malej, dělej" ,,Ne, nikam nejdu" chtěl jsem na něj začít řvát, ať nevymejšlí, a kouká padat do auta, ale dostal jsem milionkrát lepší nápad, a na tváři se mi usadil škodolibý úšklebek.

Ahojte, tady to utnu, ale možná se dnes dočkáte ještě jedné kapitoly. Doufám že se tato kapitola líbila. Pokud ano, budu ráda za vote, či komentář. Zatím čaute :D