Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko... //tenis//

Schodiště a uvědomění

Pohled Jenise:

Co když na mě zapomene... V tu chvíli jako by se něco hluboko uvnitř mě zlomilo, sesunul jsem se na schody a začal brečet.

Marek si ke mě přisedl a jednou rukou mě objal. Barča chtěla něco říct, Marek ji však naznačil ať jde za ostatními, což udělala.

,,Co když na mě zapomene Marku..." Zašeptám mezi vzlyky ,, Určitě bude v pořádku Honzo, na tebe nemá šanci zapomenout." Usměje se na mě.

,,Honzo?" Přeruší po chvíli ticho ,,Mhhh" zamručím a  setřu si slzy z tváře. ,,Jak je to vlastně mezi váma dvěma?" Opřu se zády o zábradlí a on si sedne naproti mě, kde se opře o stěnu.

,,Já...já sám nevím... Miluju ho, jako jestě nikdy nikoho... Ale...co když to nedopadne..." Zašeptám nakonec ,,Jaký ale, každý z nás tady ve vile vidí, jak to mezi vámi jiskří, jak se k sobě hodíte a že se máte bezpochyby oba dva rádi..." Podívá se na mě a usměje se.

,,Miluje tě Jenisi... Asi bych ti to neměl říkat, ale Bára mluvila asi 2 dny zpět s Tomim. Říkal, že mu na tobě záleží, že tě má víc než rád a že doufá v něco..."

Šokovaně jsem na něj zíral... Byla to pravda? Opravdu mě má víc než rád? Miluje mě? ,,Nechám tě to zpracovat" poklepal mi na rameno Marek a odešel za ostatníma do kuchyně.

Opřel jsem se o zábradlí, zavřel oči a začal se utápět v myšlenká. Už od prvního dne jsem v něm viděl něco, co mě uchvátilo a zaujalo. Jeho dětinskost a zároveň vyspělost v jednom. Čím dýl jsem s nim byl, tím víc jsem ho měl rád... Jsme tu necelý měsíc a já objevil v Tomim něco neskutečného, zamiloval jsem si každou jeho vlastnost, každou část těla kterou jsem měl zatím čas vidět a nemohu se dočkat pokud ho budu prozkoumat moct celého... každý milimetr jeho kůže... Miluju ho, s každou chybičkou kterou bych měl najít, bych ho stále miloval, protože je úžasný...

Rychle jsem se zvedl a vyběhl schody, ve chvilce jsem vplul do mého a Marka pokoje, kde se Tomi stále nacházel. Opatrně jsem zavřel dveře a přisedl si k němu.

Sundal jsem mu z čela obklad, teplota byla zase v normálu. Položil jsem tedy obklad na noční stolek a opatrně jsem mu položil ruku na tvář. Začal jsem si ho prohlížet, každičký detail jeho tváře.

,,Ach Tomi..." Zašeptal jsem. ,,Víš, přemýšlel jsem nad tebou... Nad náma..." pousmál jsem se ,,Nevím co bych bez tebe dělal... I když občas děláš věci bez rozmyslu a končí to tak jak to končí" řekl jsem a lehce se ušklíbl a posmutněl zároveň, když jsem se podíval na zašitou ránu na obličeji.

,,I tak si ten nejúžasnější člověk kterého znám... Doufám, že hned jak se probudíš tak tě budu moct políbit... Políbit ty dokonalý rty který patří jestě dokonalejší osobě... Nezní to jako velký klišé?" Uchechtl jsem se sám nad sebou.

,,Prostě tě miluju... Palačinko" zašeptám nakonec a lehnu si k němu pod deku. On se ze spaní usměje a okamžitě se ke mě přitulí. Jednou rukou ho obejmu okolo pasu, čímž si ho k sobě jestě víc přitahnu a po nějaké době, s výhledem na jeho dokonalou a klidnou tvář usnu.

Okej, po dlouhé době kapitolka, jsem po operaci a mám sádru, což znamená, že by mělo do konce roku vyjít pár kapitolek... Možná i jedna 15+ 😏😂 nebo taky vánoční či silvestrovská speciální kapitola, která by byla jako "náhled do budoucích událostí" ale uvidíme.

Doufám že se kapitola líbila, budu ráda když dáte hvězdičku, napíše nějaký komentář či příběh budete sdílet, byla bych nehorázně ráda, kdyby se dostal k Tomimu a Jenisovi.

Tak se mějte, přeji hezký zbytek dne a na zítra hezkého mikuláše a 2.adventní neděli ❤️