Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko... //tenis//

Neee

Tomi

Dlouhý den, plný natáčení, a nenávistnými pohledy mezi mnou a Adamem je za náma. Produkce si díky bohu všimla, jak to mezi všema vře, a tak vám večer nechali volnou ruku. Večeři už jsme taky měli, bylo 8:00, a já a Jenis jsme se jen tak váleli v trávě, a pozorovali hvězdy. Pořád nechápu, co vše se dnes stalo... Já vážně chodím s Honzou...
Tak počkat, není tohle nějaký....jak to říct...moc jednoduchý? V tu ránu se ze všech stran začnou ozývat vzlyky, ale nikdo nikde, i Jenis zmizel.
Ne....prosím ne....že to nebyl jen sen.

V tu chvíli, se probudím, vedle vzlykajícího Jenise, kterého předchvílí jeho nejlepší kamarád nazval buznou, a řval na něj jak pominutý. Ale žádné vyznání lásky nebylo ,,Ne....já jsem usnul...to vše byl jen sen....nejsem s ním...ach bože....proč" řeknu si v duchu a utřu si neposednou slzu.

,,Jendo...nebreč...to bude dobrý...." řeknu mu, a i přes veškerý smutek na něj pousměju.
,,Jak bys to ty mohl vědět?!?" Zařve na mě mírně naštvaně Jenis. Ok...v realitě to nepůjde tak snadno, jako ve snu co? Teď nebo nikdy.
,,Vím to...reakce mých rodičů, když jsem jim řekl, že jsem teplej, byla stejná" smutně se na něj usměju, a vyčkávám jeho reakci. ,,P-počkej...ty jsi...ty jsi gay?" otočí se ke mě, a překvapeně se na mě podívá. Já jen přikývnu, a čekám co bude dál. ,,Jak ... Jak jsi to zjistil?" Trochu jsem tuhle otázku čekal, ale i tak mě zaskočila, a já zrudl jak rajče. ,,Co? To se mám až tak bát?" uchechtne se Jenis, a setře si slzy, a kouká na mě, jestli mu to konečně povím.

,,No, když jsem byl malej, bylo mi tak...10-13 let, chodil jsem do skuata. Jednoho dne však vedoucí našeho oddílu onemocněl, a mi byli sami v chatě, a jelikož pršelo, tak jsme nemohli ven. No a tak trochu jsme se nudili, a začali vymýšlet prkotiny. No...a tak trochu...jsme si je honili, kouřili, a někdo ho do někoho i zasunul...No....já jsem nebyl vyjímkou... Později jsem měl i holku,ale s tou to nebylo tak...tak dobrý...a ...a cítil jsem se divně když mi ho třeba jen kouřila...."

Dovyprávěl jsem, stále úplně rudý, a podíval jsem se na Jenise, který na mě civěl s otevřenou pusou. ,,To jako fakt? Tak tohle jsem nečekal...." ,,To asi nikdo Jendo" ,,Promiň že jsem na tebe vyjel Tomi...měl jsem vztek na  Marka" ,,To je v pohodě" usmáli jsme se na sebe, a Jenis se po nějaké chvíli zvedl do sedu, a obejmul. Nečekal jsem to, ale po chvíli jsem mu objetí oplatil. ,,Jak si to poznal ty Jendo" Jenis chvíli neodpovídal ale nakonec přece jen něco řekl ,,No...eee....zamiloval jsem se....do jednoho....úžasného kluka" řekl, a já stratil většinu nadějí že bych to mohl být já... Já přeci nejsem úžasný... I tak jsem to aspoň zkusil. ,,A, kdo to je?" zeptal jsem se, a Jenis zrudnul i na zádech. ,,Já....ehm....nechce se mi o tom mluvit...možná...možná někdy později..." Posmutním, když v tu do pokoje vtrhne Bára. ,,Ee...Jenisi, máš jít za Markem, potřebuje s tebou mluvit" ,,A o čem?" Zeptá se Jenis, a pustí mě ze svého teplého sevření, ve kterém jsem se cítil tak bezpečně. ,,Nevím, jediný co mi řekl, že mě prosí, abych šla za tebou, že s tebou potřebuje mluvit." ,,Fajn, zachvíli jsem tam" řekne Jenis, Bára se na něj jen lítostivě usměje, a odejde. ,,Půjdeš semnou prosím?" smutně se na mě podívá, je vidět že se bojí, co mu Datel řekne. ,,Jasně, neboj" usměju se na něj, a on mě znova obejme ,,Děkuju Tomi" zašeptá mi do ramene, a já se jen usměju ,,Není za co...a teď pojď musíme jít" ač nerad se od něj odtáhnu, a zvednu se. ,,Co bych si bez tebe počal Tomi" usměje se na mě, a taky se postaví. ,,Asi nic" zasměju se, a oba se vydáme dolů. Ty schody mi trhají srdce ... Ten úžasný polibek ce se tam odehrál. Ach ta realita....jak já ji nenávidím .....

Jej žiju....nevím na jak dlouho, ale žiju.
Další kapitola o více jak 600 slovech.
Upozorňuji, že nevím jak budou kapitoly vycházet, protože toho mám dost.
Doufám že se líbilo, budu ráda za komentář a hlasování, a zase někdy