Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko... //tenis//

A co ty palačinky?!?

Jenis:

Další den, a další ráno, a tím pádem další dusná atmosféra ve vile...pomyslel jsem si a pomalu sešel schody, a vydal se do kuchyně. U stolu už seděl Adam, obskakovaný Laduškou. Co mě však překvapilo bylo to, že Tomi ještě spal. Rozhodl jsem se na něj počkat, abychom si, jak už je to v LikeHousu zvykem, udělali palačinky nebo vajíčka. Doufal jsem že bychom udělali palačinky, protože vajíčka jsme měli už dva dny v kuse... sice to není hodně, ale vajíčka tady máme většinou i k večeři, a věřte mi, že se vám rychle omrzí je pořád jíst. Vyndal jsem si telefon, sedl si vedle Adama, zapojil si sluchátka, a začal projíždět storýčka, většinou ze včerejška. Po chvilce jsem se dostal k Tomiho storce, vnímal jsem jenom jeho hlas a to, jak se na tom videu krásně usmívá, a jak vynikají jeho oči. Čeho jsem si ale nevšiml když jsem si to video pouštěl pořád dokola, bylo to, že se vedle mě posadil Marek, a dívá se mi přes rameno. ,,Brácho? Jsi v poho?" řekne Marek, a poklepe mi na rameno. ,,C-co? J-jo j-jsem..." rychle zavřu telefon a schovám ho i se sluchátky do kapsy. ,,Jenisi nechtěl bys nám něco říct?" zeptá se mě potichu Marek, ale připaří se k němu Bára která to zaslechne. ,,O čem se bavíte?" zeptá se nás. Marek už se jí chystá něco říct, ale já ho předběhnu. ,,Dobře, tak já vám to povím" zašeptám tak aby to slyšeli jenom oni, a jdu s Markem a Bárou za zády k bazénu. Posadím se do křeslo který je kousek od bazénu, a oni naproti mě. Zoufale si promnu čelo, a podívám se na ně, když si vymněňují nechápavé pohledy. ,,No tak co se stalo Jenisi?" zeptá se po chvilce trapného ticha Bára. ,,N-n-no...j-j-já..." začnu koktat. Marek ke mě přijde, položí mi ruku na záda, dřepne si předemně a podívá se na mě. ,,V pohodě brácho? Víš že mě můžeš říct všechno..." pousměje se na mě Marek ,,já...já se...já se zamiloval" to poslední zašeptám tak, že to Marek snad ani nezaslechl. ,,Co, nebylo ti rozumět, co ty? Stalo se něco teda?" ,,že...že jsem se zamiloval..." pronesl jsem tentokrát už nahlas. Oba dva se na mě překvapivě podívali. ,,Ale vždyť na tom není nic špatnýho" uchechtl se Marek. ,,no...ale má to dva velký háčky..." řeknu vážně, jak kdyby měl nikdo umřít. ,,Jaký háček by mohl být na tom, že si se zamiloval?" zeptala se tentokrát Bára ,,Jde o to..že ten někdo je kluk...a ten kluk je Tomi..." zašeptám a podívám se na Marka vyčkávajíc jeho reakci, jelikož Bára to slyšet ani nemohla. ,,Děláš si prdel?! Řekni že si děláš kurva prdel!" zvedne se Marek, sundá ruku z mých zad a odstoupí odemně dál. ,,Nedělám Marku..." řeknu a cítím jak se mi hrnou slzy do očí. Myslel jsem si že zrovna on mi bude oporou... ,,Vážně mi chceš říct že si teplej...že si, že si buzna?!?!" zařve na mě. Cítím jak mi slzy začnou stékat po tvářích, tak se zvednu, a rozuteču se k vile. Rychle otevřu dveře, a pohledy Adama, Ladušky, členů štábu snažící se zprovoznit kameru, Maru, a dokonce i hnědovláska dělající palačinky se nechápavě střetnou na mě. ,,Jenisi ty brečíš?" zeptá se Maru která je ke mě nejblíže, a tak si toho všimla jako první. Jakmile to řekne, rozběhnu se do pokoje. Tomi se rozběhne za mnou. ,,A co ty palačinky?!?" zakřičí za Tomim Maru ale ten jí nevnímá. Zavřu za sebou dveře pokoje, spadnu na postel, a naplno se rozbrečím. Jediné co vnímám je můj smutek z toho, že můj dlouholetý kamarád mě nedokázal pochopit...nevšimnu si otevírajicích dveří, dokud neucítím jednu menší dlaň která mě začne hladit po zádech......

Hello, tak co, jak se ff zatím líbí? Řeknu vám že psát kapitolu o 620 slovech jenom jednou rukou je celkem makačka. Neptejte se, co se mi stalo, sama to nevím :D Tak zase brzy, Moony <3