Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko... //tenis//

Tomiho stehno

Tomi:

Po chvilce se odemě odtrhl, usmál se, a pohladil mě palcem po tváři. Chvíli jsem se vzpamatovával z toho, co se právě stalo, ale vyrušil mě jeho hlas. ,,Už mi to povíš?" povzdechl jsem si, ale bylo mi jasné, že by to ze mě dřív nebo později dostal, a tak jsem začal s vyprávěním...
,,Bylo mi asi 15 a já už věděl, že jsem na kluky. Bohužel se to nějak dostalo ven, a zjistila to celá třída. Holky se mě stranily, a kluci...od těch jsem slýchával posměšky, a co týden chodil domů z modřinama, a někdy i s ránama. Nakonec jsem udělal to samí jako dnes... Vzal jsem žiletku, a udělal si ránu, akorát na druhou stranu než mám teď." Ukázal jsem na jizvu na tváři a pokračoval ,, Samozřejmě to zjistila mamka, a jelikož jsem to měl dost hluboký, vzala mě na pohotovost. Poslali nás k nějakému 60 letému lékaři, který mi to potom zašil. Samozřejmě že se ptal, proč jsem si to udělal, tak jsem mu to řekl. Mamka byla na chodbě, a sestřičku neměl, nebo měla dovolenou. Pak mi řekl že mi píchne něco proti bolesti. Pak už mám všechno tak nějak v mlze... Akorát...akorát vím že mě... že mě znásilnil..." Dořekl jsem, a rozbrečel se zas jak malá holka. Nejsem nějak moc přecitlivělí?

Jenis:

Netušil jsem co říct...jak může někdo něco tak odporného udělat? Tomi se rozbrečel a já se mu ani nedivil. Je to opravdu silný člověk... Silně jsem ho objal a on mi objetí opětoval. Brečel mi do hrudi a já mě zachvíli celé triko promáčené slzami. ,,Moc mě mrzí co se ti stalo... neboj, nedovolím aby ti někdo něco udělal... Slibuju..." Zašeptal jsem mu do ucha.
,,Děkuju" zašeptal mi nazpět a posadil se zpět, rovně. Opatrně jsem mu setřel slzy z tváří a lehce ho políbil. On mi polibek oplatil a lehce se na mě pousmál. ,,Uvidíš, všechno bude v pořádku..." Úsměv mu oplatím a s pravou rukou na Tomiho stehně se opět vydám směr nemocnice.

---po cestě s nemocnice---

Tomi už má ránu zašitou, ale nebylo mu úplně nejlépe, tak si lehl na zadní sedačky kde následně usnul. Vím že to není nejbezpečnější, ale aspoň se konečně pořádně prospí. Každou chvíli ho ve zpětném zrcátku pozoruji. Nechápu jak někdo může být tak nádherný a úžasný jako on... Konečně jsme dojeli před vilu a já opatrně zaparkoval abych ho nevzbudil, což se mi povedlo.
Vystoupil jsem z auta, opatrně vzal Tomiho do náruče a pomalu se vydal k vile.

Díky bohu si mě všimla produkce a otevřeli mi branku, abych mohl projít. Samozřejmě se ptali, co a jak, tak jsem jim řekl, že mu to prostě vydezinfikovali, zašili, dali mu na to mastičku s antibiotiky a museli mu nasadil antibiotika protože v tom měl velkej zánět. Ptali se mě, jestli se stalo ještě něco, já jim jen odpověděl že ne a vydal se přes zahradu do vily, protože dveře z kuchyně ven byli většinou otevřené, neměl jsem totiž zapotřebí jim říkat, co se mezi náma stali v autě, protože to jim může být putna. Co jsem ale nečekal bylo to, že dveře byli zavřené. Díky bohu vevnitř zrovna seděla Bára, takže mi ty dveře otevřela.

,,Tak co?" Zeptala se mě. Já nejdřív položil Tomiho na sedačku, či co to vůbec je a sám si sedl na židli. Řekl jsem jí to samé co produkci. ,,Aha...a co vy dva?" Nejdříve jsem nechápal jak to myslí, pak mi to ale došlo, a já zčervenal jak nějaká malá puberťačka.
,,To mám brát jako že jste spolu?" zeptala se.
,,Ne...byla to jen pusa... vlastně tři...a taky ruka na jeho stehně po celou dobu iízdy tam...ale nejsme spolu..." ,,To neznamená že byste v nejbližší době být nemohli" usmála se a šla pryč. ,,Snad má pravdu..." zašeptám, nějakým zbůsobem si lehnu k Tomimu a usnu.

Ano...vím že mi to trvalo debilní dva měsíce...
Ale nová kapitola je na světe!
Strašně mě mrzí že LikeHouse už skončil, protože ti dva byli prostě úžasní...
Strašně mi ty tenis chvilky chybí a určitě nejsem jediná. Přeju hezký den :D