Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko... //tenis//

Konečně doopravdy

Pohled Tomiho:

Z ničeho nic jsem se probudil s pohledem do stěny... Co to kurva?? Jak jsem se mohl dostat sem? Takže se mi zase něco zdálo... Jsem z toho celýho už vážně zmatenej... Palčivá bolest na tváři naznačovala že jsem s Jenisem byl v nemocnici... Jenis! Hned si všimnu ruky okolo mého pasu a zase se lehce uklidním a pousměju. 

Na stolku ležel Jenisův mobil, kde byl můj mi zůstával záhadou. Šáhl jsem po něm a Jendovým prstem ho odemkl. Naskytl se mi tak pohled na tapetu, kterou tvořila fotka s mojí osobou. To mi znova zvedne koutky do letmého úsměvu. Otevřu instagram a kouknu na počet zpráv... Optimální číslo... to znamená že Adam nic  nezveřejnil... takže už alespoň vím jaká část byla určitě sen... furt ale nevím co se stalo...

Přetočím se na záda, čímž ale Jenise probudím. ,,Tomi... Ty jseš vzhůru..! díky bohu že si v pohodě... pamatuješ si všechno??" Vychrlí na mě takovou rychlostí že jsem chvíli myslel že i Adam spadl do toho bazénu pomaleji... Chvíli jsem zpracovával na co se mě ptal ale pak mu dal odpověď na všechny jeho dotazy. ,,Jo, jsem vzhůru...Jasně že jsem v pohodě, asi si všechno pamatuju a vysvětlíš mi co se stalo?" Je vidět že se Jendovi ulevilo, ale proč...

-O jedno vysvětlování později-

,,Takže jsem zkráceně prostě vypnul v kuchyni po práškách?" Zeptal jsem se pro objasnění ,,Jo... i takhle by se to dalo říct" uchechtne se nad svými vysvětlovacími schopnostmi Jenis.  Najednou ale lehce zamrzl a pohledem hypnotizoval deku kterou žmoulal v ruce. ,,Co se děje Jendo?" zeptal jsem se ho zmateně. Opatrně a pomalu se na mě podíval. 

Ve chvíli co se naše pohledy střetly se mu oči naplnili slzami. Nechápal jsem co se děje a jediné na co jsem se v tu chvíli zmohl bylo si ho vtáhnout do klína a pevně ho obejmout. ,,Doprdele já se o tebe tak bál..." zašeptal najednou zoufale. ,,Ty- ty ses o mě bál?" zeptal jsem se lehce překvapeně. Trochu se ode mně odtáhl a zakýval na náznak souhlasu.

Vypadal že chce ještě něco říct, ale mě to v té chvíli bylo úplně jedno. Vzal jsem ho za tváře které teď byli vlhké od pláče a přitiskl své rty na ty jeho. V tu chvíli jako by všechno bylo tak jak mělo. Po pár sekundách kdy zpracovával co se děje se do polibku zapojil taky. Bylo to jiný než v autě po cestě do nemocnice...

Bolestně jsem zakňučel když mi dal Jenis ruce na tvář, protože mi položil prst přímo na ránu která se mi vyjímala na obličeji. Rychle položil ruce na moje ramena a odtrhl se ode mně... Ta rána možná až tak nebolí...mohl u mě zůstat blíž... ,,Promiň já nechtěl" omluví se hned a ještě mi vlepí rychlou pusu. Musel jsem se usmívat, tolika motýlků který se najednou objevili...

,,Když si byl mimo, přemýšlel jsem.." začal Jenda a opřel si svoje čelo o moje ,,Jsem tak rád za to že jsem sem nastoupil a potkal tě... za tu dobu co jsme tady mi došlo tolik věcí... jako třeba to jak špatnej nápad je schovávat starý a zrezlý žiletky..." pohladil mě kousek od rány a pak mi položil ruku na tvář tak aby do ní už nezasahoval.

Smutně jsme se na sebe usmáli. ,,Ale to teď není to hlavní... Chtěl jsem říct... Že jsi ve mě probudil něco co na tebe doslova čekalo... Konečně jsem byl po dlouhý době opravdu šťastný... A upřímně mě nikdy nenapadlo jak budu šťastněj až se zamiluju do kluka..." Široce se na mě usmál a já nemohl jinak než se začít taky usmívat... ,,Miluješ mě?" zeptám se ,,Ano Tomi, vidíš tu ještě někoho jiného?" zeptal se a já se rozhlídl po pokoji... Když jsem viděl zavřený dveře a celý pokoj ve kterých nikdo nebyl, připadal jsem si jak ve snu... Tak počkat...

,,Štípni mě" řekl jsem mu. ,,Cože?.. Dobře" zasmál se a štípl mě. Když sem na krku ucítil štípnutí, byl jsem najednou neuvěřitelně šťastný... ,,Konečně doopravdy" zašeptal jsem a vrhnul se na Jenise a věnoval mu polibek... Sladký rty... doopravdy sladký... ,,Nějak nechápu" pousmál se ,,Takže mi na to jako nic neřekneš?" zeptal se po chvilce co jsme ho držel v těsném objetí...                                                        

,,Ale vždyť já tě taky miluju...Palačinko..."

Okej, po pár měsící další kapitola... Možná i skoro rok...A to bych se zrovna teď měla učit na testy 😅 No ale... k věci... Chtěla jsem vám poděkovat, protože mám díky vám nejčtenější ff na Tomiho a Jenise... 5,7k přečtění...  Mockrát vám děkuju... vzhledem k tomu že kluci prakticky tento ship leftly tak nemám moc nápadů co psát do této knihy, takže je tohle asi konec... Doufám že jste si tuhle ff užili... Začátek stojí za prd, ale snad jste si užili tenhle konec ... Budu ráda když se mnou nějak zůstanete, mám v plánu nějakou gay ff...

Ráda jsem vás poznala a děkuji že jste četli moji tenis fanfikci...     - Mantys