Nikolas
Ještě v ten jsem nasedl do letadla a letěl za ní. Po tom co jsem jí včera řekl, že je jak malá a že jsem se sní zase skoro vyspal. To si nezaslouží.
Ten let jsem ani nevnímal, moc jsem přemýšlel a ani jsem se nenadál a my už byli na letišti.
Rychle jsem vyletěl z letadla, pak jsem půl hodinu čekal na svoje zavazdlo a utíkal si stopnout taxi.
Když se mi to po 5 minutách povedlo stopnout taxi jel jsem okamžitě k ní.
Ta cesta mi přišla nekonečná, ale přitom trvala asi jen pár minut. Vystoupil jsem z taxíku a přes okýnko hodil taxikáři peníze, ani nevím kolik, ale utíkal jsem rychle ke dveřím.
Zazvonil jsem a nic, křičel jsem a nic, koukal jsem se do oken a nikde nikdo.
Byl jsem zoufalý.
Kde jen může být?! Proč jen tak odešla?! Já vím, že jsem blbej, ale proč?!
Sesunul jsem se na zem. A nevěděl jsem co mám dělat. Zkoušel jsem jí volat, psal jsem jí, ale nic. Jako kdybych neexistoval.
SAM!! Ona bude vědět kde je, teda snad.
Když jsem dorazil k jejímu domu, tak jsem se modlil za to aby to věděla. Zazvonil jsem a ani ne do 10 vteřin mi otevřela Sam.
"Sam! Ani nevíš jak jsem rád, že jsi doma, potřebuju vědět kde je El, prosím!"
"Nechceš si radši sednout u kávy?.." Řekla a zněla strašně smutně, vlastně byla, její oči byli červené z pláče.
"Dobře.." odpověděl jsem a one mě pozvala dál.
Sednul jsem si na pohovku a sledoval jí jak mi dělá kafe. Byla opravdu krásná, nedivím se že ona a El spolu něco měly.
"Tady máš." řekla a položila kafe přede mě.
"Děkuju."
Přinesla mi i cukr ale bylo mi tak na nic, že jsem si ji nechtěl osladit.
"Tak víš kde je Elis?" zeptal jsem se nedočkavě.
"Nikolasi.."
"Sammy prosím mluv. Udělal jsem hroznou blbost a musím to napravit."
"Když přiletěla, čekala jsem jí na letišti. Protože mi psala, že přiletí a že se mnou musí hned mluvit.." když dořekla tuhle větu, tak přestala mluvit. V jejích očích jsem už viděl slzy a bylo mi jí líto. Ale chtěl jsem vědět co se stalo.
"Sam.."
"Jo, promiň. No když přiletěla tak jsem za ní utíkala jí rychle obejmout a políbit. Strašně jsem se těšila, že jí vidím, protože jsem jí tak moc potřebovala obejmout. Ale ona byla smutná, skoro mě ani neobjala. Pusu mi dala na tvář. Okamžitě jsme jely ke mě. Sedly jsme si na gauč a.."
Rozbrečela se mi tu ještě víc, chtěl jsem jí utěšit, ale v první řadě jsem potřeboval vědět kde je El.
"..a?" pobídnul jsem jí..
"Řekla mi, že.. že udělala moc chyb, které si nikdy neodpustí. Že jí je líto co teď udělá, ale že to bude prý pro nás všechny lepší."
"Sam buď konkrétní.."
"Já se k tomu dostanu jen mě nech domluvit."
"Dobře.." řekl jsem a poslouchal.
"No a pak mi řekla, že bude lepší, když se spolu rozejdeme. Snažila jsem se jí zastavit a přesvědčit jí o tom, že to společně zvládneme a že jí miluju i s chybami i když jsem na ní ještě žádné nenašla, ale ona už měla koupenou letenku někam jinam. Do jiného města daleko odtud. Rozhodla se tak.."
"Chceš mi říct, že sem přiletěla se s tebou rozejít a zase odešla?"
"Ano.."
