Academy of Ballet || CZ

Kapitola první

Trailer na Academy of Ballet:https://www.youtube.com/watch?v=ljwsAhc7I6w

Tanec je druh tiché mluvy

Mackenzie;

Ráno jsem vstala časně, protože mě čeká má největší zkouška života. Dnes mě čekají talentové zkoušky na nejprestižnější baletní školu v Americe. A, protože já a moje rodina bydlíme v Riu musíme vyjet brzo, abychom to stihli. Spěšně jsem se oblékla do černého trikotu a bílých punčocháčů. Přes to jsem si natáhla kalhoty, tričko a vlasy jsem si pomocí síťky svázala do drdolu. "Mac! Dělej za pět minut jedeme!" Zavolala na mě máma. "Jó, už jdu!" Hodila jsem si do tašky baletní špičky a pití.

Byla jsem připravená na cestu.

Cesta trvala dlouho, jeli jsme několik hodin. Cestou jsme míjely stovky budov a pláží. Postupně se mě začala zmocňovat nervozita. Žaludek jsem měla jako na trní. Stále jsem si neuvědomovala fakt, že tahle zkouška mi může změnit celý život.

"Mami, mám strach" řekla jsem nehlasně. Moje mamka je jediným člověkem, kterému se můžu se vším svěřit. Na základní škole jsem nikdy nebyla moc oblíbená. Všichni mě měli za namyšlenou baletku. Ale moje mamka ve mě vždy veřila. "Mac! To zvládneš jsi nejlepší baletka v celém Riu!" řekla mamka svědomitě.

"To možná, ale co je proti Riu celá Amerika? Co když to nezvládnu!"

"Ale, ano zvládneš to! Ty balet miluješ a on tebe miluje taky!" Pořádně jsem se nad tím zamyselala. Jak může balet milovat? Po chvíli jsem na to zapoměla a radši jsem usnula.

"Miláčku jsme tady! Vem si věci z kufru a já ti zatím dojdu pro startovní číslo." vzbudila mě mamka z mého spánku. Lehce jsem si promnula unavené oči a udělala to co mě mamka řekla. Jen co jsem vystoupila, jsem se zajíkla. Přede mnou se rozlehlá moderní budova. Obrovská prosklená okna lemovala celou budovu. Na štítu celé budovy stál nápis; Academy of Ballet, Chicago. V tu chvíli jsem věděla, že tohle bude můj nový domov!

Celé tělo se mi třáslo, když jsem vstupovala do místnosti. Měla jsem startovní číslo 2, což znamenalo, že mám přijít na řadu hned jako druhá. Baletní sál lemovaly tyče s nablískanými zdcadly. Sedla jsem si k jedné tyči a začala jsem si nandávat špičky, když v tom o mě někdo zakopl. "Hej, dávej si pozor kam šlapeš" Řekla jsem rozčíleně.

"Jé promiň, nechtěl jsem ...." Přede mnou stál kluk asi v mém věku. Měl světle na krátko ostříhané vlasy a svítivě zelené oči podobné těm mým. "Ne to je v pohodě. Já jsem Mackenzie, ale všichni mi říkají Mac. A ty jsi?"

"Já jsem Joshua. A fakt se omlovám, že jsem o tebe zakopl. Můžu si přisednou?" řekl roštácky a ukázal na místo na zemi vedle mě.

"Jo jasně. Koukám, že máš trojku. To jdeš hned po mě. Hodně štěstí." řekla jsem rozpačitě.

"Jo tobě taky. Odkud jsi? Já jsem z Californie. Moji rodiče se rozvádí, tak doufám, že mě sem přijmou a já vypadnu z domu".

"Z Ria de Janeira. Tam kde se pořádají ty karnevaly. To pro mě, bude pěkně těžké opustit mamku. Ale po Riu a základce se mi stýskat nebude" řekla jsem a začala jsem si prokřupávat špičky.

"Už sis vybrala s kým budeš na pokoji?" zeptal se Joshua.

"Ne! to si můžem vybrat?"

"No jasně! To já bych byl nejraději sám. Nasnáším totiž chrápání!"

"No mě je to celkem jedno. Hele nevíš kde je tu záchod?" zeptala jsem se.

"Když půjdeš touhle chodbou rovně a pak zahneš do prava, tak uvidíš dva automaty. No a vedle nich to je. Hele byla by jsi tak hodná a koupila mi nějakou sušenku? Peníze ti pak vrátím, neboj."

"Jasně." Řekla jsem a vydala se tam, kam mě Joshua nasměroval.