Academy of Ballet || CZ

Osmnáctá kapitola

Mackenzie:
,,Stephene, já už nemůžu" řekla jsem a zády se opřela o zrcadlo.
,,Ty jsi, ale lenoch!" odvětí Steph a plnými doušky se napije z bandasky s nápisem ADIDAS.
,,Nechceš si dát pauzu?" navrhla jsem a dělala, že předešlou poznámku neslyším.
,,Kenzie! Uvědomuješ si, že ta přehlídka už je zítra? Musíme na sobě makat! Tak pojď" řekl a prudce mě vytáhl do sedu.
,,Stephene! Od rána jsem nic nejedla! Mám fakt hlad!" opáčila jsem.
,,Fajn! Dáme si něco rychlého a pak půjdeme trénovat jo?"
,,Jo, tenhle kompromis beru."

**

Po desetiminutovém přesvědčování svého tanečníka jsme si dali oběd v malém bistru na konci ulice. Zakouřená okna s rudými závěsy dodávali místnosti noblesní efekt. Pod nohama se nám stáčel, trochu oprýskaný koberec. Podle Stephena je tohle bistro naprostý hnus, ale na mě to tu působí příjemným dojmem, někdy až kouzelným.

,,Stephene?" začala jsem opatrně. Můj tanečník si polil salát dresingem a zapíchnul do mě laskavý pohled.
,,Kenzie?"
,, To od tebe byl ten dopis?" polka jsem na sucho.
,,Lotta ti to neřekla?"
,,Co by mi měla říct? Myslíš to, že ti slíbila za to, že mě odveze do...." odmlčela jsem se.
,,No jo, na co ho vůbec potřebovala?" snaží se Steph změnit téma.
,,To je moje věc." opáčila jsem a začala se věnovat svému salátu.
,,Jo, ale bylo to moje auto! Mám právo vědět kam jste s ním jeli!" začne Stephen zuřit. Do tváří se mi nalije horkost. Musím se kousnout do jazyku abych mu nevlepila pořádnou facku.
,,A kdo ti dal právo smlouvat o našem rande? Neměl by snad kluk pozvat holku! A ne to domlouvat s její kamarádkou."

Stephen vypadal zaskočeně. Tváře mu lechce zrudly a jeho modré oči ztratili ten jeho okouzlující pohled.

,,Promiň!" řekl. Prudce se vyhoupnul do stoje a zamířil ke dveřím. S vervou rozrazil dveře a vyšel na ulici. Nevěděla jsem co mám dělat. Někde tam v hloubi duše jsem k Stephenovi něco cítila, ale to on nezažehl ten plamínek, který by se postupně změnil v požár. Teď, ale vím, že tohle se ho dotklo a já to zvorala! Musím za ním. Sebrala jsem všechnu odvahu a vyběhla za Stephenem ven.

,,Stephnene počkej!" zakřičela jsem. Steph se zastavila a otočil se na mě. V jeho očích jsem poznala slzy. Černé vlasy, většinou sčesané do patky, teď měl celé rozcuchané. I tak mě, ale přišel sexy.

Zrychlila jsem krok, abych ho dostihla.

,,To co jsem řekla mě moc mrzí, opravdu!" řekla jsem zadýchaně. ,,Kenzie, ty se neomlouvej. To já to podělal. Choval jsem se jako rozmazlený fakan a myslel jsme si že si tvojí pozornost koupím. Teď už vím že to nejde! Odpustíš mi?"

Pohlédla jsem mu hluboce do očí. ,,Odpustím ti"řekla jsem.
,,Díky" řekl.

__________________________________________________________________________

Charlotte: Zbytek dne jsem strávila ve svém pokoji. S Owenem jsem prohodili ještě pár slov a pak se rozešli.

Seděla jsem na své posteli a projížděla sociální sítě na svém macbooku. Nic nového. Koukla jsem se na Facebook jestli už je online Mac, ale pořád tu nebyla. Bylo už kolem osmé večer.

Zaklapla jsem počítač a položila ho na stůl. Nudila jsem se. Rozhlédla jsem se po pokoji a jako první ovšem upoutali můj zrak zmutované postavičky.

Vstala jsem a všechny je otočila zády ke mě. Musela jsem se usmát. Konec nočních můr. Všimla jsem si jak se na posteli rosvítil můj iPhone. Napadlo mě, že by to mohla být Mac, ale bylo to neznámé číslo.

Dneska ti to moc slušelo:*

Jistě že je to Owen. Protočila jsem očima nad jeho zprávou a jeho číslo si uložila.