Academy of Ballet || CZ

Pátá Kapitola

Miluj tanec v sobě, a ne sebe v tanci.

Mackenzie:

,,Mackenzie! Já to nezvládnu. Podívej jak krásně jsi tancovala ty! No a co teprve Joushua! Jsem úplně nahraná!" řekla smutně Lotta.

,,N, tak to zvládneš. Jsi hrozná hysterka. Prostě tam přijdeš  ukloníš se a zatančíš přesně tak,  jako jsi zvyklá" odpověděl Joshua.

,,Jasně, ale ty už to máš za sebou! Vám se to lehko řekne!" řekla Lotta rozklepaným hlasem a svezla se po stěně chodby až na podlahu. Bezmyšlenkovitě jsem si sedla vedle ní a kamarádsky jí objala.

,,Co se tady jen tak povalujete. Tady lidi normálně chodí."

Naštvaně jsem se podvívala kdo to takhle mluví. Nademnou stál černoch svalnaté postavy s nakrátko ostříhanými vlasy. Přes jeho upnutý trikot se mu rýsovaly hrudní svaly. Sklouzla jsem očima až k jeho rozkroku.

,,Co na mě tak zíráš?" zeptal se černoch.L otta si mezitím všimla kam směřuje můj pohled a začala se červenat. Chěla jsem něco říct když v tom promluvil Jousha: ,,Ahoj, promin moc se omlouváme, ale tady naší kamarádce není dobře. Já jsem Joshua, ta blondýna je Charlotte a ta bruneta to je Mackenzi"

,,Aha, já se taky omluvám jen jsem nervozní a tak mě dokáže vytočit snad úpně všechno. Mimochodem jsem Ethan." řekl černoch a mrkl na mě. V tu chvíli jsem si uvědomila že mu pořád koukám do rozkroku. (Fatk nevím co semnou bylo asi HORMONY?) Rychle jsem sklopila oči k zemi a začala jsem si jako utahovat špišky.

,,Tak jo lidi já musím! Už jsem na řadě" řekl polohlasně Ethan a ukázal na svoje startovní číslo přilepené na břichu.

,,Ahoj a hodně štěstí" popřál mu Joshua.

,,No a je to tady! Ethan byl třináctka a já mám čtrnáctku!" začala vyšilovat Lotta. ,,Já se tady faktpozvracím",pokračovala. ,,Tak fajn ,mám plán.Joshua dojde pro sirky a zapálí nepozorovaně taneční tyče.Ty a já půjdeme do koupelny a nepozorovaně vylezeme oknem.Ukradneme auto a přesně za pět minut tu Joshuu vyzvedneme a utečeme společně na Aliašku.",řekla jsem abych odreagovala náladu.Lotta na mě první vykulila oči ,ale když si všimla jak se Joshua nahlas smějě přidala se taky.Všichni jsme se hlasitě smála dokun se z tanečního sálu neozvalo: ,,Číslo čtrnáct !".Lotta najednou stuhla . ,,To zvládneš ,neboj!",řekla jsem.Jako na povel se Lotta zvedla a odešla do tanečního sálu.Rychlostí blesku jsem se zvedla a přímáčkla nos k prosklené stěně mířící do sálu.Lotta se krátce uklonila a otočila se na nás.Joshua na znamení důvěry zvedl oba palce na rukou a já jsem se k němu přidala.Skousla jsem si ret a v duchu se modlila at to všechno dobře dopadne.

Charlotte:

Pomalu jsem se před porotou uklonila. A čekala až začne hrát hudba. Byla jsem naprosto vystrašená,cítila jsem jak se mi trochu třepou ruce. Teď je tvoje chvíle. Uklidni se. Nesmíš to pokazit. Ozíval se hlas v mé hlavě. Zavřela jsem oči a vzhluboka se nadechla. Po sále se začala linout hudba, kterou jsem velmi dobře znala. Odpočítala jsem si čtvrtou hudbu a začala. Pomalu jsem se postavila na špičky a všechno přenechala nohám. Ladně jsem se nesla po sále a zkoušela se vcítit do role. Vybrala jsem si Krásčino sólo z Londýnskýho baletu Kráska a Zvíře. Najednou jako bych byla ona. Cítila jsem její pohyby, její pocity, náladu, všechny emoce. Hudba začla utichat a já se pomalu vracela zpátky. Všechno bylo najednou pryč. Všechno. Hudba utichla a já se uklonila.

Porota mi naháněla hrůzu, všichni se tvářili úplně stejně, jako když jsem přišla. Nelíbilo se jim to? Otočila jsem se a pomalu vyšla ke dveřím. Předvedla jsem dobrý výkon.

Sama jsem se pro sebe usmála. Myslím, že jsem to zvládla.

Za dveřmi, na mě čekala Mackenzie a Joshua. Hned ke mě přiběhli a obejmuli mě. Všechen vzduch co jsem v sobě držela jsem konečně vydechla. Ať už to dopadne jak chce, já jsem spokojená.

....

,,Tak se tu sejdem v sedm?''zeptala sem se Mac a Joshe. ,,Já tu asi počkám. Uvidíme až vevnitř.'' Oznámil nám Josh.
,,Já taky, mamka koupila včeři sebou.'' Řekla omluvně Mackenzie.

,,Jo, no, to nevadí, tak se uvidíme vevnitř.''řekla jsem. Obejmula jsem je a nasedla k taťkovi o auta.
Jede se na večeři.

....

,,Držím palce. Ať už to dopadne jakkoliv. Stejně jsi nejlepší.'' Usměje se na mě. Aaach. Jak já nesnáším ten jeho úsměv, co říká ,,Jsem na tebe taaaak pyšný.'' Ugh. Oplatím mu úsměv a vydám se do budovy.

Jdu pomalým krokem a přemýšlím nad vším. Co se stane když mě nevezmou? Ballet je můj život, nic jiného ani pořádně neumím.
Ne. Radši nad tím nepřemýslej. Přikážu si.

Stojím před sálem. Skrz obdelníkový sklo ve zdi vidím tlačící se kluky a holky k tabuli na které vysí bílí papír. Nechápu jak bílí papír může ovlivnit mojí budoucnost.

Rozhlídnu se po skoro prázdné chodbě. Za mnou na lavičce vidím brečící dívku. Povzdechnu si, když si přectavím, že mezi těmito 270ti lidmi můžu být i já. Budu brečet?

Z přemýšlení mě vytrhne klučičí křik. Otočím se a spatřím Ethana jak se říťí ze sálu. ,,Jo.Jo! Já to věděl!'' Křičí pořád dokola. Vzali ho. Když prochází kolem uplakané dívky, jen si odfrkne.

Co to mělo být? Nechápavě se na něj otočím, ale to on už je na konci chodby, až ho nevidím. Viděla jsem dobře? Nebudu si o něm myslet hned to nejhorší. Mac se na něj koukala ... zvláštně?s obdivem? Nebo spíš na ,,co'' se koukala. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát.

Naposled jsem se s lítostí koukla na uplakanou dívku a pomalu vešla do sálu.

Hned jsem spatřila Mackenzie a Joshuu jak se tlačí dopředu. Koukla jsem se kudy bych měla šanci se protáhnout. Vzala jsem to z leva.  Prodírala jsem se davem kluků a holek až jsem se ocitla u Mac a Joshe.  Nemuseli jsme nic řikat jen jsme se usmáli. Stejně by nebylo co slyšet. Pomalým krokem jsme se dostali dopředu.

Kukala jsem na TEN bílý papír. Přelítla jsem očima jména. A řekla si, že to vezmu od konce. Zaťím nic. Hm.

Už zbývala jen tři jména.

MACKENZIE RODRIGUEZ

JOSHUA CAMPBELL

CHARLOTTE GRAY

____________________

Další díl je na světě^•^
Strašně nás to baví. Ikdyž to nikdo moc nečte tak budem psát dál. A omlouváme se za chyby.:33
Jinak vůůůbec vám nebráníme zanechat Vote nebo Komentář :-D
Mějtee seee:33